Poslední týden v Makedonii

Tento týden byl naplněn jakousi nostalgií, že nám končí společné zážitky mezi námi CEEDkami i našimi makedonskými přáteli. Předáváme si kontakty a slibujeme si, že se navštívíme. Jenže...víte, jak to chodí...

Ve středu jsem se byla s Eszter z Maďarska ještě jednou podívat do staré čtvrti Old Turkish Bazaar. Prošly jsme toho mnohem více než minule. Navštívily jsme staré veřejné lázně. Dnes neslouží svému původnímu účelu. Je zde galerie. Celá budova má nádhernou atmosféru. Světlo prostupovalo skrz střechu jen otvory ve tvaru hvězd. Umění bylo různorodé - od starých obrazů až po moderní plastiky. A v celé galerii jsme byly samy... Nádhera. Pak jsme se vydaly na nákupy. Sehnala jsem tam bílý pásek, který jsem už dlouho sháněla. "Strejda Turek" mi ho zkrátil na míru. Pak jsme se dostali na místo, kde bylo spoustu plechových stánků, něco jako polská burza. Procházely jsme se tam až do chvíle, než jsem si uvědomila, že jsou všude kolem nás jen muži. Pokud nějaké ženy, tak jen Albánky či Turkyně zabalené od hlavy až k patě v búrkách. Já jsem si v tílku a minisukni začala připadat divně. Podívala jsem se na Eszter a zavelela: "Go back". Obrátily jsme se a mazaly zpátky do přívětivější části města.

Večer jsme měli rozlučkovou párty pro Eszter, která další den odjížděla domů. Party se konala opět v parku. Přišlo spoustu lidí, skvěle jsme si večer užili. Teď, když už jsme si zapamatovaly všechny jména AIESECářů i jejich kamarádů, se s nimi loučíme. Nějak rychle to tu uběhlo.

Ve čtvrtek jsme odevzdávaly naši měsíční práci. Najednou ještě bylo třeba udělat tohleto a tamhleto... Ale všechno jsme to naštěstí zvládly. Vyprovodily jsme Eszter na autobus a zamířily na další party, tentokrát rozlučkovou pro Mishu z Rumunska. K všeobecnému překvapení jsme se sešli v parku :o)

Ale tahle párty nebyla stejná jako den předtím, měla moc zajímavé pokračování. Koupili jsme si vstupenku na open-air diskotéku. Právě ten večer zde totiž hrál světový DJ No. 2 Armin van Buuren. Já jsem teda o něm slyšela poprvé...ale asi to je tím, že mé znalosti českých i světových DJ jsou dosti chabé. Tranc zrovna není můj nejoblíbenější druh hudby. Přesto ale ta atmosféra, více než dva tisíce tancujících lidí a trocha alkoholu v krvi dělá zázraky :o) Byl to skvělý zážitek. Vydržela jsem tancovat až do 4 do rána. A to jsem se původně cítila unavená...

Včera (pátek 17th) jsem šla vyprovodit Mishu na autobus. Na bytě jsem zůstala jen "s naší šéfovou". Ta ovšem odjela odpoledne s dalšími AIESECáři ze Skopje na dvoutýdenní konferenci do Turecka.

Zůstala jsem tu sama... Ale mám celou koupelnu sama pro sebe. Asi chápete, že pět holek a jedna koupelna není dobrý poměr :o) Zbývá mi tu posledních pár dní než odjedu domů. Měla bych si je pořádně užít. Tak uvidíme...

Co tu vlastně dělám?

Tento týden jsme finišovaly s naší "prací" tady pro AIESEC pobočku ve Skopje. Pravděpodobně jen tušíte, co tu vlastně dělám. Proto píšu tento článek a snad vám svoji činnost přiblížím.

Pracovala jsem zde v "Outcoming Exchange" oblasti. Ta se týká studentů vysokých škol, kteří chtějí přes nás vyjet na praxi do zahraničí. Není to úplně jednoduché, existují zde určitá pravidla, která se musí dodržovat (od výběru studentů přes jejich přípravu na praxi až po hledání vhodné firmy, kde budou pracovat). Ve stejné oblasti jsme pracovaly tři CEEDky s Maďarkou a Polkou.

Pro názornost uvedu příklad. Student z univerzity ve Skopje chce získat pracovní zkušenosti v zahraničí. Přijde na pobočku AIESECu ve své škole. Když bude mít štěstí, přijde za mnou :o)

Prvně zjistím, zda je takový student způsobilý vyjet na praxi, tzn. minimálně bakalář atd. Pak mu vysvětlím, jak celý proces probíhá. Následují další kroky jako jazykový test a Assesment centra (výběrové řízení založené na komunikačních, prezentačních dovednostech a práci v týmu). Tohle jsme zde nedělaly, selekci nejvhodnějších studentů má na starosti jiná osoba. Pomáhala jsem studentům složit test ohledně znalostí AIESECu a naší interní databáze. Pomáhala jsem jim vytvořit profil, pod kterým se budou prezentovat ve firmách po celém světě. A konečně jsem jim hledala praxi tak, aby odpovídala jak požadavkům studenta, tak požadavkům praktikanta.

Dále jsme tu vytvořily různé informační materiály pro členy AIESECu o Outcoming Exchange oblasti, různé statistiky a přehledy.

Velkým problémem bylo načasování. Studenti jsou nyní na prázdninách. Velmi obtížně se s nimi komunikovalo. Co se týče výsledků, nejsou takové, jaké jsem očekávala na začátku pobytu. Přesto jsme tu, věříme, odvedly kus práce, byly jsme nápocné místní pobočce i studentům. A samy jsme se také mnohému přiučily.

Krátké zprávy ze Skopje

Tento víkend byl náročný, protože jsme měli třídenní "LC Planning". Jedná se o naplánování činností a projektů, které se budou realizovat během celého nadcházejícího roku. Raději bych ty tři dny ale věnovala cestování po Makedonii. Snad se mi to podaří příští víkend. Měla bych si ho pořádně užít, protože v noci z neděle na pondělí se vracím domů.

Při našich večerních vycházkách do centra města a do parku se mě řada místních ptá, jak se mi tu líbí.

Odpovídám, že tu jsou přátelští lidé, anglicky se mohu dorozumět s většinou obyvatel, je tu skvělý noční život a moc pěkná příroda. Je škoda, že Makedonie má u nás tak špatnou pověst. Přitom neprávem.

Někteří se mě ptají opačně - co se mi tu nelíbí.

Jsou to místní dopravní pravidla. Spíš jejich neexistence. Oficiálně existují, ale nikdo je nedodržuje. Už první den jsem byla upozorněna, že když hodlám přejít silnici, musím být velmi opatrná. To byla rada nad zlato. Auta parkují všude, na chodnících, na přechodu pro chodce i uprostřed křižovatky. A nikdo se nad tím nepozastavuje. Pro řidiče není určující, zda svítí na semaforu červená či zelená. Když zrovna nejede žádné auto z protisměru, tak proč by měl stát "zbytečně" na červenou? A přitom naprosto nesmyslně tu semafory fungují 24 hodin denně...

Slavíme dvoje narozeniny

Tento týden (v pondělí 6th a středu 8th) jsme měli důvod k oslavám. Mishu (Rumunka) a za dva dny Eszter (Maďarka) slavily své narozeniny.

V pondělí jsme se rozhodly udělat jen takovou menší party u nás na bytě. Nakonec přišlo dvakrát víc lidí než jsme očekávaly. Dohromady se nás sešlo asi 18 lidí. Některé návštěvníky jsem nikdy předtím neviděla. Vzhledem k většímu počtu hostů nám docela brzy došel alkohol a musely jsme přikupovat. Zábava přesto byla skvělá. Oslavenkyním se večer líbil obzvlášť. Obě svorně tvrdí, že to byly nejhezčí narozeniny v jejich životě.

Další den pro mě nebyl zas tak příjemný. Šla jsem s Eszter večer nakupovat do místního hypermarketu. Celý den jí nebylo dobře. Když jsem platila u kasy za nákup, Eszter vedle mě omdlela. Pomáhalo mi ji křísit několik lidí. Naštěstí po několika minutách (mě to teda připadalo jako celá věčnost) se probrala.

Ve středu jsme měli druhou narozeninovou party. Tentokrát to měla být větší akce. Šli jsme do klubu, kde se každou středu hraje a vyučuje salsa - to je úplně stejné jako u nás na Stodolní. Těšila jsem se, že si zatančím. Jenže bohužel byl klub absolutně plný. Nedalo se tam ani hnout. Tak jsme si koupili pití ve večerce (měli tam i Staropramen) a šli jsme do parku. Pak jsme byli ještě v dalších dvou klubech. Až ve třetím jsme našli trochu místa. V Makedonii má totiž řada diskoték prázdniny. Prostě zaměstnanci mají dovolenou. Proto ty kluby, co zůstaly otevřené, byly tak přeplněné. Že se nám i druhá párty líbila, dokazuje náš návrat na byt až ve 4 ráno :o).

Dnes (čtvrtek 9th) odjela domů Polka. Ne že by se jí tady nelíbilo. Má jet na dovolenou s rodiči. Zůstaly jsme tady už jen tři CEEDky a "naše šéfka". Jojo...pomalu se nám to krátí...

Výlet na Ohrid

Jelikož jsme přes týden poctivě pracovali, řekli jsme si, že o víkendu máme nárok na další poznávání krás Makedonie. Tentokrát byl naším cílem Ohrid.

Je to oblast na jihozápadě Makedonie. Ohrid je město a zároveň obrovské jezero, které leží na hranici s Albánií. Tato oblast je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Je zde krásná příroda, okolo jezera se tyčí hory. Koncem 9. století zde byla založena žákem Cyrila a Metoděje první slovanská univerzita. V celé oblasti stojí 365 pravoslavných kostelíků a klášterů. Město Ohrid je velmi malebné. Doporučuju pozorovat jezero či ruch města z jedné z mnoha místních kavárniček.

Na cestu jsme se vydali brzy ráno (sobota, 4th). Autobus ze Skopje odjížděl v 6 hodin. Tento spoj jsme si vybrali úmyslně, abychom měli co nejvíce času na poznávání Ohridu. Autobusem jsme projeli velkou část Makedonie. Celou cestu se objevovaly nové a nové hory, které měří více než 2000 m.n.m. Makedonie je převážně hornatá země. Má ale i několik nížin, kde se pěstuje zejména obilí, brambory a vinná réva.

Po příjezdu jsme si prošli městečko. Poseděli v kavárničce na břehu jezera a nasávali prázdninovou atmosféru. Pak jsme pokračovali ke kostelíku Kaneo. Je ze všech zdejších kostelíků nejlépe umístěný při okraji města a tedy i nejvíce navštěvaný. Nechybí na žádné pohlednici z Ohridu.

Když už jsme byli u jezera, byla by škoda toho neuvyžít a nejít se vykoupat. Leží zde hodně oblázkových pláží. My jsme se na jedné z nich uvelebili. A pořádně si zaplavali. Jezero je velké a má úžasně průzračnou vodu. Přitom nebylo studené. K večeru jsme se přesunuli na jinou pláž, kde na nás čekal jeden náš známý. Začal foukat vítr a z klidného jezera se stalo nádherné místo pro dovádění ve vlnách. Připadala jsem si jako u moře. Fakt nádhera. Na tohle koupání budem dlouho vzpomínat.

Bohužel vítr nepřinesl jen vlny, ale také studenou frontu. To jsme vůbec nečekali, měli jsme s sebou oblečení do horka, které tu panovalo celou dobu. Nikoho z nás ani nenapadlo, že by se mohlo tak radikálně ochladit.

Na břehu jezera byla původně plánovaná beach party zde velmi populárního DJ Skaziho. Ta kvůli špatnému počasí byla přesunuta do jednoho klubu ve městě. Tam jsme ale neměli šanci se vejít. Celá oblast Ohridu byla plná lidí. Obecně je Ohrid nejnavštěvovanější místo z celé Makedonie. Spoustu lidí ze Skopje tráví svojí dovolenou právě zde. Navíc tu byl v minulém týdnu Paul van Dyk a teď tu měl být Skazi. Prázdniny tu trávili Makedonci a Srbové, ale nechyběli ani Němci a Holanďané. Snažili jsme se najít jiné místo, kde bychom mohli posedět a tancovat, ale fakt bylo všude plno. A že tu klubů není málo.

Ve dvě ráno jsme to vzdali a vrátili jsme se na naše ubytování. Bydleli jsme v soukromí. U jednoho mladého kluka, který před pár dny dodělal střední školu. Ukazoval nám svoji ročenku - knížka, kde jsou vyfoceni učitelé a všichni studenti z ročníku, co dokončili školu. Tady v Makedonii je běžné, že si studenti oblékají stejné "taláry" jak v USA. Včetně těch srandovních čepic. U každé fotky bylo napsáno krátké povídání o daném žáku, jaký byl, jestli lepil žvýkačky učiteli na židli apod. :o)

Další den (neděle, 5th) jsem se vzbudila až v 11 h. Nemusela jsem litovat, že jsem půl dne prospala. O nic jsem nepřišla. Venku byla pořádná zima (12 stupňů) a pršelo. Naše plány o poznávání místní tvrze, amfiteátru, plutí na lodičce po jezeře a koupání jsme museli změnit. Je to velká škoda, že jsme je nemohli uskutečnit, moc jsem se těšila.

Plán B už nebyl tak zajímavý. Posedávali jsme po kavárnách, zahráli si billiard, s holkama jsme nakupovaly. Rozpadly se mi totiž boty, tak jsem si potřebovala koupit nové. A povedlo se. Právě je mám na sobě. :o)

Večer přestalo pršet, ale to už jsme museli chvátat na autobus zpátky do Skopje. Před týdnem, když byla horka, občas jsem vzhlížela k nebi a přála jsem si, aby zapršelo. Ale ne zas tak moc. Na druhou stranu, alespoň déšť uhasil požáry a příroda se zazelenala...

Skopje z ptačí perspektivy

Včera (čtvrtek, 2nd) jsme měly volno. Makedonci totiž oslavují Den samostatnosti. My jsme nezahálely a rozhodly jsme si udělat výlet. Skopje obklopují ze všech stran hory. Na nejvýraznější hoře Vodno, která se tyčí do výšky 1066 m.n.m., je postaven obrovský kříž. Ten je v noci osvětlen a nádherně září. Mockrát jsme ho viděli večer z parku nebo z hlavního náměstí. Je hodně vysoký - měří 76 m. Kříž není historická památka. Byl postaven k příležitosti milénia. A za těch sedm let se stal jedním ze symbolů Skopje.

Ze Skopje se zdá, že je kříž blízko. Ale opak je pravdou. Až na vrchol vede dlouhá klikatá asfaltka. Ovšem auta mohou přibližně jen do půlky kopce. My jsme se nechali do té poloviny vyvézt taxíkem. A i tak jsme se dost zapotili. Svižnou chůzí jsme šli asi hodinu a půl.

Ze shora bylo vidět celé Skopje. Byla jsem překvapená, že Skopje je tak protáhlé město (asi 25 km na šířku). Podařilo se nám najít známá místa jako náš byt, hlavní náměstí apod. Pěkný pohled byl na okolní pohoří. Jen škoda, že jsou letos tak extrémní sucha. Zelená krajina je přece jen hezčí. Dokonce jsme viděli i hořící les. Nemusíte mít obavy, nejsou to žádná rozsáhlá území, která by ohrožovala lidská obydlí.

Nahoru na kříž se oficiálně nemůže. Jsou tam ovšem nezabezpečené schody. Občas chybí šrouby, občas celý schod. Někteří blázniví návštěvníci šli nahoru. My nikam nelezli a udělali jsme si fotečky z vrcholu Vodna, nabaštili se a zase mazali dolů.

Měli jsme totiž zpoždění. Byli jsme pozváni na barbecue. Konalo se na okraji Skopje v chatové oblasti. Poznali jsme tam asi 10 dalších nových lidí. Z toho většina byli bývalí AIESECáři. Grilovali jsme maso, povídali o rozdílech mezi našimi zeměmi a Makedonií. Hodně Makednoců zná Českou republiku. Ví, že hlavní město je Praha. Kluci většinou znají nějaké sportovce nebo fotbalové a hokejové kluby. Potkala jsem už několik lidí, kteří slyšeli o Ostravě nebo znají nějakého Ostraváka. Docela příjemné zjištění, ne?

Matka - první výlet za brány Skopje

Včera (neděle, 29th) jsme absolvovali první výlet mimo Skopje. Naším cílem byl kaňon Matka. Leží asi 15 km od Skopje. Asi neuhodnete, jak jsme se tam dopravili. Cestou tam taxíkem, cestou zpět autobusem. Přičemž každá cesta mě stála 25 Kč. Dobrý, ne?

Kaňon můžete vidět na fotkách, co jsem sem přidala. Protéká zde řeka Treska, která má krásnou průzračnou vodu. Ale taky pořádně chladnou. Když jsem ponořila prsty do vody, ani ne po minutě mi úplně mrzly. V celém kaňonu a často i na vrcholcích kopců se nachází mnoho pravoslavných kostelíků.

Sešlo se nás dohromady 12 AIESECářů. Ovšem jen část z nás se rozhodla udělat si výlet do kopců. Zlaté Československo. Naše cesty jsou krásně značené. Tady nás jedna taková "cesta" zavedla do neschůdného krpálu plného pohyblivé sutiny. Nahoru jsme vyšli, ale jak dolů? Naštěstí jsme se rozhodli za včas vrátit. Ale přece jen jsme toho neměli dost, tak jsme se vydali jinou cestou. Ta už byla mnohem lepší. Vyšli jsme nahoru na kopec a měli jsme krásný výhled do celého kaňonu. Bohužel kvůli nedostatku tekutin (taky 2 litry pro 6 lidí není nic moc) jsme nedošli až ke kýženému klášteru ale jen do půli cesty. Nevadí. Za pár týdnů se bude v tomto kaňonu konat seminář, tak jsme si slíbili, že to příště zkusíme znova. A až na vrchol.

Když jsme se dostali zpět dolů k řece, vydali jsme se prozkoumávat jeskyně. Nasedli jsme do loďky a pluli po Tresce. Chlápek, co tu bárku řídil, nám dělal i průvodce. Pluli jsme asi 7 km a pak jsme zakotvili u břehu. Kousek se nacházely jeskyně. Má angličtina není tak dobrá, abych rozuměla vyprávění o stalagnitech a stalagtitech, ale přesto se mi tam líbilo. Především proto, že tam nebylo takové horko :o)

Dnes (pondělí, 30th) jsme celý den pracovaly. A měla jsem svůj první meeting v angličtině. To byla slušná výzva. Vysvětlovaly jsme studentům, kteří chtějí vyjet do zahraničí, jak funguje celý proces a co musejí udělat. Už to mám úspěšně za sebou. Jeden student přijede na podzim do Ostravy a bude u nás pracovat v jedné firmě. Dobrá náhoda :o)

První týden ve Skopje

Jsem ráda, že mi píšete, co vás zajímá. Ráda vám vše povím.

Už je nás na bytě všech pět. Žádná z nás není brilantní kuchařka. Jsme se to pěkně sešly :o). Ale přesto to s námi není tak hrozné. Třeba dnes jsme společně kuchtily. Povedla se nám maďarská verze bramborového guláše. A byla fakt dobrá. Jinak si kupujem jídlo v místních občerstveních. Co se týče ceny jídla, něco je o dost dražší, něco stejné nebo levnější. Ale když to zprůměruju, tak to vyjde podobně jako doma. Asi dvě stě metrů od bytu máme pekárnu. Kupuju si tam pizzu a výborné marmeládové koláčky. Tady nešetří s náplní. Úpně jsem si libovala, jak jsem ty koláčky jedla. Obecně tu je pečivo levnější než u nás. Chleba se dá koupit za 5-20 korun.

Některé značky potravin jsou stejné, např. Milka a Danone. V tom hypermarketu mají spoustu druhů úžasných cukrovinek, které u nás nejsou nikde k sehnání. Asi byste to do Makedonie neřekli, ale opravdu v některých věcech Skopje předčí Ostravu.

Další věc, ve které Makedonie předčí ČR, je angličtina. Tady mluví asi 70 % lidí anglicky. I prodavačky v supermarketu. Všichni lidi z pobočky AIESECu mají skvělou angličtinu. Starší lidí ji neumí, ale stejně se i s nimi dorozumím. Makedonština je totiž slovanský jazyk. Některá slova jsou podobná. Pár základních slovíček jsem se už taky naučila. Občas si pomáhám němčinou. Najednou se mi sejdou všechny jazykové znalosti. Teď akorát lituju, že jsem se mohla ve škole věnovat víc angličtině.

Předevčírem (čtvrtek, 26th) jsme měli "Welcome party". Konala se v parku. My CEEDky jsme dávaly ochutnat náš alkohol ostatním. Sešla se nám tam česká slivovice, polská vodka, maďarská pálenka a rumunská višňovice. A místní pili navíc pivo. Lidem, co to míchali, nebylo moc dobře :o).

Dnes jsme měly volný den (je totiž sobota, 28th). Skoro celý den jsem si připravovala prezentaci v PowerPointu o ČR. Původně jsem si chtěla práci ulehčit a snažila jsem se nějakou prezentaci najít na webových stránkách. Ovšem bezúspěšně. Taky jsem o ni psala na Centrálu cestovního ruchu, ale tam mě odkazují na další a další lidi - teď už na čtvrtého člověka. Nevím, jestli to půjde, ale pokusím se tu svoji prezentaci, co jsem vytvořila, sem umístit.

Zdraví vás vaše zahraniční zpravodajka :o).

Moje kontakty

Pro upřesnění bych vám chtěla sdělit, jak mě můžete nejlépe zastihnout.

Na office jsem každý pracovní den mezi 10 h - 20 h. Odpoledne ale máme libovolně dlouhou "siestu" :o). Na počítači je nainstalovaný Skype, takže si klidně můžem chatovat. Volat asi ne, protože tady jsou lidi a ani nevím, jestli by spojení dobře fungovalo. Samozřejmě jsem skoro každý den na e-mailu.

Co se týče telefonu, používám tři SIM karty. Koupily jsme si s holkama dohromady jedno makedonské číslo. Máme levné volání mezi dalšími 3 lidmi (ti, co mě vyzvedli z nádraží). A můžeme psát SMS do zahraničí za Kč 2,50. Ostatním holkám makedonská SIMka nefunguje v jejich telefonech. Proto mám tuto SIMku celý den já. Každý den před spaním si měním český Vodafone a český T-Mobile, takže mi vaše SMSky docházejí. Můžete mi psát tam, kam vám to nejvíc vyhovuje, já si to každý večer přečtu.

Začínáme pracovat

No, popravdě řečeno, zatím to s tou prací není tak horké :o)

V tuto chvíli jsme tu už všechny čtyři CEEDky (CEED je program, přes který jsme vyjely). Jsme tu takové "velvyslankyně" ČR, Maďarska, Polska a Rumunska. Zítra přijede další Rumunka, která bude něco jako naše nadřízená. Holky jsou fajn, snad to bude tak i nadále.

V neděli večer jsme šli s lidmi z pobočky a s lidmi z národního vedení AIESECu k jedné holčině (samozřejmě je taky členka AIESEC). Měli na zahradě pěkný altánek, kde jsme se bavili a popíjeli. Je to fakt super pro mojí angličtinu. Doufám, že se během toho měsíce, co tu strávím, konečně zlepším. Pak jsme jeli do "Hard Rock Caffee". Čekala jsem tvrdý rock a ona to byla diskotéka, kde hráli hip hop. No, nebylo to nic pro nás CEEDky, ale přesto jsme tam zůstaly s ostatními, kteří si to evidentně užívali. Vrátlily jsme se na byt až ve čtyři ráno. Místo toho, aby jsme šly v pondělí ráno na pobočku pracovat, celé pondělní dopoledne jsme prospaly.

Odpoledne jsme toho taky moc neudělaly, protože přijela další CEEDka. Tak jsme ji jely přivítat, ubytovat a ukázovaly jsme jí město. Takže přepracované rozhodně nejsme :oD

Musím vám napsat o včerejším dni (úterý 24th), protože byl docela úsměvný. Jako první nám přestala téct teplá voda. To mi ovšem příliš nevadilo, v takových vedrech nemám chuť se sprchovat v horké vodě. Nevadí, šly jsme na office, že budeme pracovat a uděláme toho víc než v pondělí. Asi po hodině, přestal fungovat internet. (Proto byl minulý článek neúplný. Ale už jsem ho dopsala.) Tak jsme se šly naobědvat, že přijdeme později. A ono ejhle. V celém Skopje přestala fungovat elektřina. Slyšela jsem, že nefungovala skoro na celém Balkáně, ale nevím, co je na tom pravdy. Že to prý bylo kvůli obrovskému horku. Klimatizace fungují naplno celé dny, tak to přetížilo systém. Naštěstí po čtyřech hodinách zase elektřina začala fungovat.

Dnes už je vše v pořádku. Snad to vydrží po zbytek zdejšího pobytu :o)

První víkend ve Skopje

Po shledání s mými novými makedonskými přáteli jsem od nich dostala "Welcome package". Zde bývají materiály a letáčky o dané zemi. Ve volných chvílích si je můžu pročítat [jsou samozřejmě v angličtině] a aspoň se dozvím více informací o Makedonii. Máme sem přijet 4. Všechny holky. Já jsem tady byla jako první.

Pak jsme jeli do mého nového bytečku. Je skvěle umístěný v centru Skopje. Mám to asi 300 m do velkého nákupního střediska. Přirovnala bych to k Futuru. Ze známých obchodů tu je Nike, Baťa a Calliope. Samozřejmě nechybí hypermarket. Mají otevřeno každý den až do večera. Mám to asi 5 minut do kanceláře místní pobočky AIESECu. A odtud to je taky asi 5 minut na hlavní náměstí.

Bydlím v šestipodlažním domě. Náš byt je ve čtvrtém podlaží, takže bydlím úplně stejně jako doma. Místní domy nejsou panelové, ale normálně z cihel. V takových vedrech, jaké tu panují, se není co divit. Máme docela velký byt - kuchyň s obývákem, koupelka, 2 ložnice a taková komůrka s balkónkem, kde je ještě jedna postel.

Dala jsem si vytouženou [po té cestě fakt zaslouženou] sprchu, a pak jsme vyrazili na noční procházku po Skopje. Je to tady úplně odlišné než v ČR, co se týče nočního života. Jsem na jihu, takže je to tu podobné jak třeba v Itálii. Plno lidí korzuje centrem, setkávají se tu s kamarády, pijí. Jezdí na in-line bruslích nebo třeba zpívají. U řeky Vardar je třida, která je lemovaná samými kavárnami a kluby. Samozřejmě všechny mají velké zahrádky. Stodolní v Ostrave je sice fajn, ale tady se mi to asi líbí vic. Rozhodně zahrádky nemůžeou být zakouřené.

Horko tu je až tak do desiti, pak už tu je konečně normalní teplota = pod 30 stupňů. Úplně jsem "čuměla", když jsme šli do parku. Já bych se v ostravském parku v noci bála. Tady to je taky místo pro korzováné mladých. Byli jsme v největším parku ve Skopje a všude bylo plno lidí. Je to taky levnější si koupit alkohol někde ve večerce, a pak ho pít v parku než pít drinky v klubu.

V sobotu nad ránem přijela holčina z Maďarska. Zatím si rozumíme, je i tolerantní k mé angličtině. Nic jiného jí stejně nezbývá ;o) Bydíime spolu v jednom pokoji. V sobotu jsme šli opět na procházku po Skopje. Ve dne to je přece jen jiné než v noci. Už se tu orientuju, dokážu se dostat na základní místa, která potřebuju. V sobotu jsme se taky byly přihlásit na zdejší policii, že tu pobývame. Na tom není nic divného. Když do Ostravy přijede nějaký trainee [cizinec, co v Ostravě bude pracovat], taky s ním chodíme na cizineckou polici. Mimochodem, nemusíte se o mě bát, nikde nechodím sama, vždy s někým dalším. Stejně máme jen jedny klíče od našeho bytu, tak se musíme držet spolu.

Cesta do Skopje

Zdravim vas vsechny z internetove kavarny ve Skopje. Jak uz vite, dojela jsem v poradku bez ublizeni na zdravi :o]

Presto ta cesta byla hodne zajimava. Prvne jsem jela vlakem do Brna, odtamtud jsem se presunula na autobusove nadrazi. Byla jsem prekvapena, ze pred brnenskym hlavnim nadrazim je Tesco, ktere navazuje na Vankovku. Kdyz jsem obema nakupnimi centry prosla, dosla jsem akorat k autobusaku. A jeste jsem si stihla nakoupit jidlo na cestu.

Autobus prijel se zpozdenim. Ale to ridici rozhodne nevadilo. Na autobusaku jsme nabraly dalsi pulhodinove zpozdeni. Zahy jsem pochopila proc. V autobuse nefungovala klimatizace. Cestujici z Prahy si potrebovali odpocinout na cerstvem vzduchu. Ridici se pokouseli behem cesty klimatizaci spravit, ale bezuspesne. V autobuse bylo hure jak v saune. Ze sauny muze clovek alespon vylezt a jit se okoupat do studeneho bazenku, ale tam? Taky se nam parkrat stalo, ze jsme najednou zastavili uprostred silnice [pozdeji se nam to stalo na dalnici] a autobus dal nejel. Nastesti po nekolika minutach jsme se opet rozjeli.

Autobus byl asi napul obsazeny. Pozdeji nekteri pasazeri vystoupili v Budapesti, tak nas do Sofie zbylo uz asi jen 15. Moji spolucestujici byli - jak bych to rekla - dost tmavi. Skoro vsichni byli Bulhari, nekteri mozna byli cikani z Madarska :o]

Cestoval se mnou jen jediny Cech. Byl to 30-lety ucitel anglictiny, ktery miril do Istanbulu, pak do Gruzie a hlavnim cilem jeho cesty byl Iran. Fakt to byl velmi "zajimavy" clovek. Huli travu, kterou si kupuje od sveho studenta a tak podobne. Co se dalo delat, byl to jediny clovek, s kterym jsem tam mohla mluvit. Behem dvou hodin me naucil azbuku/cyrilice. Cetla jsem vsechny mozne napisy po ceste a pak v Sofii. Sice ctu pomalu po pismenkach, ale je to uspech.

Do Sofie jsme dorazili prekvapive vcas. Problem s jizdenkou do Skopje nakonec nebyl, ale presto to bylo dost komplikovane. V Sofii nas ridic zavedl do kancelare KATEV TRAVEL. Tam mi pani vystavila novou jizdenku Sofie/Skopje. A vratila mi 13 euro, protoze si zpatecni jizdenku mezi Skopje/Sofie budu muset tady "nekde" koupit. Sama nevedela kde, tak se mam jeste na co tesit.
V druhem autobuse uz klimatizace fungovala, i lidi vypadali jaksi normalneji.

Velmi zajimave bylo, kdyz jsme zastavili v jednom meste na zachod. Babka pred tema zachodama po nas chtela penize. Tech par centu, co jsem mela, ji nebylo dobrych, tak jsem ji dala nejmensi minci, co jsem nasla. Dala jsem ji jedno euro. Ty zachody nebyly klasicke zapadni, ale ruske nebo jak se to jmenuje. Proste bez misy. Kdyz uz jsme s autobusem odjizdeli, ta babka tam nebyla. Pravdepodobne to byla jen kolemjdouci, ktera si chtela privydelat na turistech. A ty zachody jsou asi normalne verejne.

Pak mam jeste posledni zazitek z nasi cesty. Na bulharske celnici, smerem k Makedonii, nas celnik pozadal, abychom si vsichni vystoupili. A museli jsme si vzit sva zavazadla. Prvne kontroloval cely bus vcetne zavazadloveho prostoru. Pak kontroloval i nase vsechna zavazadla. Uplne v klidu se nam vsem hrabal ve vecech. Mne se nastesti jen zeptal kam jedu a co tam budu delat, do tasky a do batohu jenom nahlid a sel dal. Na teto hranici jsme se ale jeste znova zdrzovali, kdyz nam pasy kontrolovali makedonsti celnici a pak jeste policajti.

Prekvapive jsme do Skopje dorazili s vic nez pulhodinovym predstihem. Volala jsem te holcine, se kterou jsem si predtim psala e-maily. Ta uz byla na nadrazi a vyzvedla me spolu s prezidentem pobocky AIESEC Skopje a s holcinou, ktera je za nas tady odpovedna.

Uz musim koncit, vice napisu, az se zase dostanu na pocitac. Ale od zitrka [pondeli 23rd] zaciname pracovat, tak nevim, kolik mi zbyde casu. Zdravi vas vase Deniska ;oD