Jelikož jsme přes týden poctivě pracovali, řekli jsme si, že o víkendu máme nárok na další poznávání krás Makedonie. Tentokrát byl naším cílem Ohrid.
Je to oblast na jihozápadě Makedonie. Ohrid je město a zároveň obrovské jezero, které leží na hranici s Albánií. Tato oblast je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Je zde krásná příroda, okolo jezera se tyčí hory. Koncem 9. století zde byla založena žákem Cyrila a Metoděje první slovanská univerzita. V celé oblasti stojí 365 pravoslavných kostelíků a klášterů. Město Ohrid je velmi malebné. Doporučuju pozorovat jezero či ruch města z jedné z mnoha místních kavárniček.
Na cestu jsme se vydali brzy ráno (sobota, 4th). Autobus ze Skopje odjížděl v 6 hodin. Tento spoj jsme si vybrali úmyslně, abychom měli co nejvíce času na poznávání Ohridu. Autobusem jsme projeli velkou část Makedonie. Celou cestu se objevovaly nové a nové hory, které měří více než 2000 m.n.m. Makedonie je převážně hornatá země. Má ale i několik nížin, kde se pěstuje zejména obilí, brambory a vinná réva.
Po příjezdu jsme si prošli městečko. Poseděli v kavárničce na břehu jezera a nasávali prázdninovou atmosféru. Pak jsme pokračovali ke kostelíku Kaneo. Je ze všech zdejších kostelíků nejlépe umístěný při okraji města a tedy i nejvíce navštěvaný. Nechybí na žádné pohlednici z Ohridu.
Když už jsme byli u jezera, byla by škoda toho neuvyžít a nejít se vykoupat. Leží zde hodně oblázkových pláží. My jsme se na jedné z nich uvelebili. A pořádně si zaplavali. Jezero je velké a má úžasně průzračnou vodu. Přitom nebylo studené. K večeru jsme se přesunuli na jinou pláž, kde na nás čekal jeden náš známý. Začal foukat vítr a z klidného jezera se stalo nádherné místo pro dovádění ve vlnách. Připadala jsem si jako u moře. Fakt nádhera. Na tohle koupání budem dlouho vzpomínat.
Bohužel vítr nepřinesl jen vlny, ale také studenou frontu. To jsme vůbec nečekali, měli jsme s sebou oblečení do horka, které tu panovalo celou dobu. Nikoho z nás ani nenapadlo, že by se mohlo tak radikálně ochladit.
Na břehu jezera byla původně plánovaná beach party zde velmi populárního DJ Skaziho. Ta kvůli špatnému počasí byla přesunuta do jednoho klubu ve městě. Tam jsme ale neměli šanci se vejít. Celá oblast Ohridu byla plná lidí. Obecně je Ohrid nejnavštěvovanější místo z celé Makedonie. Spoustu lidí ze Skopje tráví svojí dovolenou právě zde. Navíc tu byl v minulém týdnu Paul van Dyk a teď tu měl být Skazi. Prázdniny tu trávili Makedonci a Srbové, ale nechyběli ani Němci a Holanďané. Snažili jsme se najít jiné místo, kde bychom mohli posedět a tancovat, ale fakt bylo všude plno. A že tu klubů není málo.
Ve dvě ráno jsme to vzdali a vrátili jsme se na naše ubytování. Bydleli jsme v soukromí. U jednoho mladého kluka, který před pár dny dodělal střední školu. Ukazoval nám svoji ročenku - knížka, kde jsou vyfoceni učitelé a všichni studenti z ročníku, co dokončili školu. Tady v Makedonii je běžné, že si studenti oblékají stejné "taláry" jak v USA. Včetně těch srandovních čepic. U každé fotky bylo napsáno krátké povídání o daném žáku, jaký byl, jestli lepil žvýkačky učiteli na židli apod. :o)
Další den (neděle, 5th) jsem se vzbudila až v 11 h. Nemusela jsem litovat, že jsem půl dne prospala. O nic jsem nepřišla. Venku byla pořádná zima (12 stupňů) a pršelo. Naše plány o poznávání místní tvrze, amfiteátru, plutí na lodičce po jezeře a koupání jsme museli změnit. Je to velká škoda, že jsme je nemohli uskutečnit, moc jsem se těšila.
Plán B už nebyl tak zajímavý. Posedávali jsme po kavárnách, zahráli si billiard, s holkama jsme nakupovaly. Rozpadly se mi totiž boty, tak jsem si potřebovala koupit nové. A povedlo se. Právě je mám na sobě. :o)
Večer přestalo pršet, ale to už jsme museli chvátat na autobus zpátky do Skopje. Před týdnem, když byla horka, občas jsem vzhlížela k nebi a přála jsem si, aby zapršelo. Ale ne zas tak moc. Na druhou stranu, alespoň déšť uhasil požáry a příroda se zazelenala...
Je to oblast na jihozápadě Makedonie. Ohrid je město a zároveň obrovské jezero, které leží na hranici s Albánií. Tato oblast je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO. Je zde krásná příroda, okolo jezera se tyčí hory. Koncem 9. století zde byla založena žákem Cyrila a Metoděje první slovanská univerzita. V celé oblasti stojí 365 pravoslavných kostelíků a klášterů. Město Ohrid je velmi malebné. Doporučuju pozorovat jezero či ruch města z jedné z mnoha místních kavárniček.
Na cestu jsme se vydali brzy ráno (sobota, 4th). Autobus ze Skopje odjížděl v 6 hodin. Tento spoj jsme si vybrali úmyslně, abychom měli co nejvíce času na poznávání Ohridu. Autobusem jsme projeli velkou část Makedonie. Celou cestu se objevovaly nové a nové hory, které měří více než 2000 m.n.m. Makedonie je převážně hornatá země. Má ale i několik nížin, kde se pěstuje zejména obilí, brambory a vinná réva.
Po příjezdu jsme si prošli městečko. Poseděli v kavárničce na břehu jezera a nasávali prázdninovou atmosféru. Pak jsme pokračovali ke kostelíku Kaneo. Je ze všech zdejších kostelíků nejlépe umístěný při okraji města a tedy i nejvíce navštěvaný. Nechybí na žádné pohlednici z Ohridu.
Když už jsme byli u jezera, byla by škoda toho neuvyžít a nejít se vykoupat. Leží zde hodně oblázkových pláží. My jsme se na jedné z nich uvelebili. A pořádně si zaplavali. Jezero je velké a má úžasně průzračnou vodu. Přitom nebylo studené. K večeru jsme se přesunuli na jinou pláž, kde na nás čekal jeden náš známý. Začal foukat vítr a z klidného jezera se stalo nádherné místo pro dovádění ve vlnách. Připadala jsem si jako u moře. Fakt nádhera. Na tohle koupání budem dlouho vzpomínat.
Bohužel vítr nepřinesl jen vlny, ale také studenou frontu. To jsme vůbec nečekali, měli jsme s sebou oblečení do horka, které tu panovalo celou dobu. Nikoho z nás ani nenapadlo, že by se mohlo tak radikálně ochladit.
Na břehu jezera byla původně plánovaná beach party zde velmi populárního DJ Skaziho. Ta kvůli špatnému počasí byla přesunuta do jednoho klubu ve městě. Tam jsme ale neměli šanci se vejít. Celá oblast Ohridu byla plná lidí. Obecně je Ohrid nejnavštěvovanější místo z celé Makedonie. Spoustu lidí ze Skopje tráví svojí dovolenou právě zde. Navíc tu byl v minulém týdnu Paul van Dyk a teď tu měl být Skazi. Prázdniny tu trávili Makedonci a Srbové, ale nechyběli ani Němci a Holanďané. Snažili jsme se najít jiné místo, kde bychom mohli posedět a tancovat, ale fakt bylo všude plno. A že tu klubů není málo.Ve dvě ráno jsme to vzdali a vrátili jsme se na naše ubytování. Bydleli jsme v soukromí. U jednoho mladého kluka, který před pár dny dodělal střední školu. Ukazoval nám svoji ročenku - knížka, kde jsou vyfoceni učitelé a všichni studenti z ročníku, co dokončili školu. Tady v Makedonii je běžné, že si studenti oblékají stejné "taláry" jak v USA. Včetně těch srandovních čepic. U každé fotky bylo napsáno krátké povídání o daném žáku, jaký byl, jestli lepil žvýkačky učiteli na židli apod. :o)
Další den (neděle, 5th) jsem se vzbudila až v 11 h. Nemusela jsem litovat, že jsem půl dne prospala. O nic jsem nepřišla. Venku byla pořádná zima (12 stupňů) a pršelo. Naše plány o poznávání místní tvrze, amfiteátru, plutí na lodičce po jezeře a koupání jsme museli změnit. Je to velká škoda, že jsme je nemohli uskutečnit, moc jsem se těšila.Plán B už nebyl tak zajímavý. Posedávali jsme po kavárnách, zahráli si billiard, s holkama jsme nakupovaly. Rozpadly se mi totiž boty, tak jsem si potřebovala koupit nové. A povedlo se. Právě je mám na sobě. :o)
Večer přestalo pršet, ale to už jsme museli chvátat na autobus zpátky do Skopje. Před týdnem, když byla horka, občas jsem vzhlížela k nebi a přála jsem si, aby zapršelo. Ale ne zas tak moc. Na druhou stranu, alespoň déšť uhasil požáry a příroda se zazelenala...
Žádné komentáře:
Okomentovat