Včera (čtvrtek, 2nd) jsme měly volno. Makedonci totiž oslavují Den samostatnosti. My jsme nezahálely a rozhodly jsme si udělat výlet. Skopje obklopují ze všech stran hory. Na nejvýraznější hoře Vodno, která se tyčí do výšky 1066 m.n.m., je postaven obrovský kříž. Ten je v noci osvětlen a nádherně září. Mockrát jsme ho viděli večer z parku nebo z hlavního náměstí. Je hodně vysoký - měří 76 m. Kříž není historická památka. Byl postaven k příležitosti milénia. A za těch sedm let se stal jedním ze symbolů Skopje.
Ze Skopje se zdá, že je kříž blízko. Ale opak je pravdou. Až na vrchol vede dlouhá klikatá asfaltka. Ovšem auta mohou přibližně jen do půlky kopce. My jsme se nechali do té poloviny vyvézt taxíkem. A i tak jsme se dost zapotili. Svižnou chůzí jsme šli asi hodinu a půl.
Ze shora bylo vidět celé Skopje. Byla jsem překvapená, že Skopje je tak protáhlé město (asi 25 km na šířku). Podařilo se nám najít známá místa jako náš byt, hlavní náměstí apod. Pěkný pohled byl na okolní pohoří. Jen škoda, že jsou letos tak extrémní sucha. Zelená krajina je přece jen hezčí. Dokonce jsme viděli i hořící les. Nemusíte mít obavy, nejsou to žádná rozsáhlá území, která by ohrožovala lidská obydlí.
Nahoru na kříž se oficiálně nemůže. Jsou tam ovšem nezabezpečené schody. Občas chybí šrouby, občas celý schod. Někteří blázniví návštěvníci šli nahoru. My nikam nelezli a udělali jsme si fotečky z vrcholu Vodna, nabaštili se a zase mazali dolů.
Měli jsme totiž zpoždění. Byli jsme pozváni na barbecue. Konalo se na okraji Skopje v chatové oblasti. Poznali jsme tam asi 10 dalších nových lidí. Z toho většina byli bývalí AIESECáři. Grilovali jsme maso, povídali o rozdílech mezi našimi zeměmi a Makedonií. Hodně Makednoců zná Českou republiku. Ví, že hlavní město je Praha. Kluci většinou znají nějaké sportovce nebo fotbalové a hokejové kluby. Potkala jsem už několik lidí, kteří slyšeli o Ostravě nebo znají nějakého Ostraváka. Docela příjemné zjištění, ne?
Ze Skopje se zdá, že je kříž blízko. Ale opak je pravdou. Až na vrchol vede dlouhá klikatá asfaltka. Ovšem auta mohou přibližně jen do půlky kopce. My jsme se nechali do té poloviny vyvézt taxíkem. A i tak jsme se dost zapotili. Svižnou chůzí jsme šli asi hodinu a půl.Ze shora bylo vidět celé Skopje. Byla jsem překvapená, že Skopje je tak protáhlé město (asi 25 km na šířku). Podařilo se nám najít známá místa jako náš byt, hlavní náměstí apod. Pěkný pohled byl na okolní pohoří. Jen škoda, že jsou letos tak extrémní sucha. Zelená krajina je přece jen hezčí. Dokonce jsme viděli i hořící les. Nemusíte mít obavy, nejsou to žádná rozsáhlá území, která by ohrožovala lidská obydlí.
Nahoru na kříž se oficiálně nemůže. Jsou tam ovšem nezabezpečené schody. Občas chybí šrouby, občas celý schod. Někteří blázniví návštěvníci šli nahoru. My nikam nelezli a udělali jsme si fotečky z vrcholu Vodna, nabaštili se a zase mazali dolů.
Měli jsme totiž zpoždění. Byli jsme pozváni na barbecue. Konalo se na okraji Skopje v chatové oblasti. Poznali jsme tam asi 10 dalších nových lidí. Z toho většina byli bývalí AIESECáři. Grilovali jsme maso, povídali o rozdílech mezi našimi zeměmi a Makedonií. Hodně Makednoců zná Českou republiku. Ví, že hlavní město je Praha. Kluci většinou znají nějaké sportovce nebo fotbalové a hokejové kluby. Potkala jsem už několik lidí, kteří slyšeli o Ostravě nebo znají nějakého Ostraváka. Docela příjemné zjištění, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat