Tento týden byl naplněn jakousi nostalgií, že nám končí společné zážitky mezi námi CEEDkami i našimi makedonskými přáteli. Předáváme si kontakty a slibujeme si, že se navštívíme. Jenže...víte, jak to chodí...
Ve středu jsem se byla s Eszter z Maďarska ještě jednou podívat do staré čtvrti Old Turkish Bazaar. Prošly jsme toho mnohem více než minule. Navštívily jsme staré veřejné lázně. Dnes neslouží svému původnímu účelu. Je zde galerie. Celá budova má nádhernou atmosféru. Světlo prostupovalo skrz střechu jen otvory ve tvaru hvězd. Umění bylo různorodé - od starých obrazů až po moderní plastiky. A v celé galerii jsme byly samy... Nádhera. Pak jsme se vydaly na nákupy. Sehnala jsem tam bílý pásek, který jsem už dlouho sháněla. "Strejda Turek" mi ho zkrátil na míru. Pak jsme se dostali na místo, kde bylo spoustu plechových stánků, něco jako polská burza. Procházely jsme se tam až do chvíle, než jsem si uvědomila, že jsou všude kolem nás jen muži. Pokud nějaké ženy, tak jen Albánky či Turkyně zabalené od hlavy až k patě v búrkách. Já jsem si v tílku a minisukni začala připadat divně. Podívala jsem se na Eszter a zavelela: "Go back". Obrátily jsme se a mazaly zpátky do přívětivější části města.
Večer jsme měli rozlučkovou párty pro Eszter, která další den odjížděla domů. Party se konala opět v parku. Přišlo spoustu lidí, skvěle jsme si večer užili. Teď, když už jsme si zapamatovaly všechny jména AIESECářů i jejich kamarádů, se s nimi loučíme. Nějak rychle to tu uběhlo.
Ve čtvrtek jsme odevzdávaly naši měsíční práci. Najednou ještě bylo třeba udělat tohleto a tamhleto... Ale všechno jsme to naštěstí zvládly. Vyprovodily jsme Eszter na autobus a zamířily na další party, tentokrát rozlučkovou pro Mishu z Rumunska. K všeobecnému překvapení jsme se sešli v parku :o)
Ale tahle párty nebyla stejná jako den předtím, měla moc zajímavé pokračování. Koupili jsme si vstupenku na open-air diskotéku. Právě ten večer zde totiž hrál světový DJ No. 2 Armin van Buuren. Já jsem teda o něm slyšela poprvé...ale asi to je tím, že mé znalosti českých i světových DJ jsou dosti chabé. Tranc zrovna není můj nejoblíbenější druh hudby. Přesto ale ta atmosféra, více než dva tisíce tancujících lidí a trocha alkoholu v krvi dělá zázraky :o) Byl to skvělý zážitek. Vydržela jsem tancovat až do 4 do rána. A to jsem se původně cítila unavená...
Včera (pátek 17th) jsem šla vyprovodit Mishu na autobus. Na bytě jsem zůstala jen "s naší šéfovou". Ta ovšem odjela odpoledne s dalšími AIESECáři ze Skopje na dvoutýdenní konferenci do Turecka.
Zůstala jsem tu sama... Ale mám celou koupelnu sama pro sebe. Asi chápete, že pět holek a jedna koupelna není dobrý poměr :o) Zbývá mi tu posledních pár dní než odjedu domů. Měla bych si je pořádně užít. Tak uvidíme...
Ve středu jsem se byla s Eszter z Maďarska ještě jednou podívat do staré čtvrti Old Turkish Bazaar. Prošly jsme toho mnohem více než minule. Navštívily jsme staré veřejné lázně. Dnes neslouží svému původnímu účelu. Je zde galerie. Celá budova má nádhernou atmosféru. Světlo prostupovalo skrz střechu jen otvory ve tvaru hvězd. Umění bylo různorodé - od starých obrazů až po moderní plastiky. A v celé galerii jsme byly samy... Nádhera. Pak jsme se vydaly na nákupy. Sehnala jsem tam bílý pásek, který jsem už dlouho sháněla. "Strejda Turek" mi ho zkrátil na míru. Pak jsme se dostali na místo, kde bylo spoustu plechových stánků, něco jako polská burza. Procházely jsme se tam až do chvíle, než jsem si uvědomila, že jsou všude kolem nás jen muži. Pokud nějaké ženy, tak jen Albánky či Turkyně zabalené od hlavy až k patě v búrkách. Já jsem si v tílku a minisukni začala připadat divně. Podívala jsem se na Eszter a zavelela: "Go back". Obrátily jsme se a mazaly zpátky do přívětivější části města.
Večer jsme měli rozlučkovou párty pro Eszter, která další den odjížděla domů. Party se konala opět v parku. Přišlo spoustu lidí, skvěle jsme si večer užili. Teď, když už jsme si zapamatovaly všechny jména AIESECářů i jejich kamarádů, se s nimi loučíme. Nějak rychle to tu uběhlo.
Ve čtvrtek jsme odevzdávaly naši měsíční práci. Najednou ještě bylo třeba udělat tohleto a tamhleto... Ale všechno jsme to naštěstí zvládly. Vyprovodily jsme Eszter na autobus a zamířily na další party, tentokrát rozlučkovou pro Mishu z Rumunska. K všeobecnému překvapení jsme se sešli v parku :o)
Ale tahle párty nebyla stejná jako den předtím, měla moc zajímavé pokračování. Koupili jsme si vstupenku na open-air diskotéku. Právě ten večer zde totiž hrál světový DJ No. 2 Armin van Buuren. Já jsem teda o něm slyšela poprvé...ale asi to je tím, že mé znalosti českých i světových DJ jsou dosti chabé. Tranc zrovna není můj nejoblíbenější druh hudby. Přesto ale ta atmosféra, více než dva tisíce tancujících lidí a trocha alkoholu v krvi dělá zázraky :o) Byl to skvělý zážitek. Vydržela jsem tancovat až do 4 do rána. A to jsem se původně cítila unavená...
Včera (pátek 17th) jsem šla vyprovodit Mishu na autobus. Na bytě jsem zůstala jen "s naší šéfovou". Ta ovšem odjela odpoledne s dalšími AIESECáři ze Skopje na dvoutýdenní konferenci do Turecka.
Zůstala jsem tu sama... Ale mám celou koupelnu sama pro sebe. Asi chápete, že pět holek a jedna koupelna není dobrý poměr :o) Zbývá mi tu posledních pár dní než odjedu domů. Měla bych si je pořádně užít. Tak uvidíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat