Zdravim vas vsechny z internetove kavarny ve Skopje. Jak uz vite, dojela jsem v poradku bez ublizeni na zdravi :o]
Presto ta cesta byla hodne zajimava. Prvne jsem jela vlakem do Brna, odtamtud jsem se presunula na autobusove nadrazi. Byla jsem prekvapena, ze pred brnenskym hlavnim nadrazim je Tesco, ktere navazuje na Vankovku. Kdyz jsem obema nakupnimi centry prosla, dosla jsem akorat k autobusaku. A jeste jsem si stihla nakoupit jidlo na cestu.
Autobus prijel se zpozdenim. Ale to ridici rozhodne nevadilo. Na autobusaku jsme nabraly dalsi pulhodinove zpozdeni. Zahy jsem pochopila proc. V autobuse nefungovala klimatizace. Cestujici z Prahy si potrebovali odpocinout na cerstvem vzduchu. Ridici se pokouseli behem cesty klimatizaci spravit, ale bezuspesne. V autobuse bylo hure jak v saune. Ze sauny muze clovek alespon vylezt a jit se okoupat do studeneho bazenku, ale tam? Taky se nam parkrat stalo, ze jsme najednou zastavili uprostred silnice [pozdeji se nam to stalo na dalnici] a autobus dal nejel. Nastesti po nekolika minutach jsme se opet rozjeli.
Autobus byl asi napul obsazeny. Pozdeji nekteri pasazeri vystoupili v Budapesti, tak nas do Sofie zbylo uz asi jen 15. Moji spolucestujici byli - jak bych to rekla - dost tmavi. Skoro vsichni byli Bulhari, nekteri mozna byli cikani z Madarska :o]
Cestoval se mnou jen jediny Cech. Byl to 30-lety ucitel anglictiny, ktery miril do Istanbulu, pak do Gruzie a hlavnim cilem jeho cesty byl Iran. Fakt to byl velmi "zajimavy" clovek. Huli travu, kterou si kupuje od sveho studenta a tak podobne. Co se dalo delat, byl to jediny clovek, s kterym jsem tam mohla mluvit. Behem dvou hodin me naucil azbuku/cyrilice. Cetla jsem vsechny mozne napisy po ceste a pak v Sofii. Sice ctu pomalu po pismenkach, ale je to uspech.
Do Sofie jsme dorazili prekvapive vcas. Problem s jizdenkou do Skopje nakonec nebyl, ale presto to bylo dost komplikovane. V Sofii nas ridic zavedl do kancelare KATEV TRAVEL. Tam mi pani vystavila novou jizdenku Sofie/Skopje. A vratila mi 13 euro, protoze si zpatecni jizdenku mezi Skopje/Sofie budu muset tady "nekde" koupit. Sama nevedela kde, tak se mam jeste na co tesit.
V druhem autobuse uz klimatizace fungovala, i lidi vypadali jaksi normalneji.
Velmi zajimave bylo, kdyz jsme zastavili v jednom meste na zachod. Babka pred tema zachodama po nas chtela penize. Tech par centu, co jsem mela, ji nebylo dobrych, tak jsem ji dala nejmensi minci, co jsem nasla. Dala jsem ji jedno euro. Ty zachody nebyly klasicke zapadni, ale ruske nebo jak se to jmenuje. Proste bez misy. Kdyz uz jsme s autobusem odjizdeli, ta babka tam nebyla. Pravdepodobne to byla jen kolemjdouci, ktera si chtela privydelat na turistech. A ty zachody jsou asi normalne verejne.
Pak mam jeste posledni zazitek z nasi cesty. Na bulharske celnici, smerem k Makedonii, nas celnik pozadal, abychom si vsichni vystoupili. A museli jsme si vzit sva zavazadla. Prvne kontroloval cely bus vcetne zavazadloveho prostoru. Pak kontroloval i nase vsechna zavazadla. Uplne v klidu se nam vsem hrabal ve vecech. Mne se nastesti jen zeptal kam jedu a co tam budu delat, do tasky a do batohu jenom nahlid a sel dal. Na teto hranici jsme se ale jeste znova zdrzovali, kdyz nam pasy kontrolovali makedonsti celnici a pak jeste policajti.
Prekvapive jsme do Skopje dorazili s vic nez pulhodinovym predstihem. Volala jsem te holcine, se kterou jsem si predtim psala e-maily. Ta uz byla na nadrazi a vyzvedla me spolu s prezidentem pobocky AIESEC Skopje a s holcinou, ktera je za nas tady odpovedna.
Uz musim koncit, vice napisu, az se zase dostanu na pocitac. Ale od zitrka [pondeli 23rd] zaciname pracovat, tak nevim, kolik mi zbyde casu. Zdravi vas vase Deniska ;oD
Presto ta cesta byla hodne zajimava. Prvne jsem jela vlakem do Brna, odtamtud jsem se presunula na autobusove nadrazi. Byla jsem prekvapena, ze pred brnenskym hlavnim nadrazim je Tesco, ktere navazuje na Vankovku. Kdyz jsem obema nakupnimi centry prosla, dosla jsem akorat k autobusaku. A jeste jsem si stihla nakoupit jidlo na cestu.
Autobus prijel se zpozdenim. Ale to ridici rozhodne nevadilo. Na autobusaku jsme nabraly dalsi pulhodinove zpozdeni. Zahy jsem pochopila proc. V autobuse nefungovala klimatizace. Cestujici z Prahy si potrebovali odpocinout na cerstvem vzduchu. Ridici se pokouseli behem cesty klimatizaci spravit, ale bezuspesne. V autobuse bylo hure jak v saune. Ze sauny muze clovek alespon vylezt a jit se okoupat do studeneho bazenku, ale tam? Taky se nam parkrat stalo, ze jsme najednou zastavili uprostred silnice [pozdeji se nam to stalo na dalnici] a autobus dal nejel. Nastesti po nekolika minutach jsme se opet rozjeli.
Autobus byl asi napul obsazeny. Pozdeji nekteri pasazeri vystoupili v Budapesti, tak nas do Sofie zbylo uz asi jen 15. Moji spolucestujici byli - jak bych to rekla - dost tmavi. Skoro vsichni byli Bulhari, nekteri mozna byli cikani z Madarska :o]
Cestoval se mnou jen jediny Cech. Byl to 30-lety ucitel anglictiny, ktery miril do Istanbulu, pak do Gruzie a hlavnim cilem jeho cesty byl Iran. Fakt to byl velmi "zajimavy" clovek. Huli travu, kterou si kupuje od sveho studenta a tak podobne. Co se dalo delat, byl to jediny clovek, s kterym jsem tam mohla mluvit. Behem dvou hodin me naucil azbuku/cyrilice. Cetla jsem vsechny mozne napisy po ceste a pak v Sofii. Sice ctu pomalu po pismenkach, ale je to uspech.
Do Sofie jsme dorazili prekvapive vcas. Problem s jizdenkou do Skopje nakonec nebyl, ale presto to bylo dost komplikovane. V Sofii nas ridic zavedl do kancelare KATEV TRAVEL. Tam mi pani vystavila novou jizdenku Sofie/Skopje. A vratila mi 13 euro, protoze si zpatecni jizdenku mezi Skopje/Sofie budu muset tady "nekde" koupit. Sama nevedela kde, tak se mam jeste na co tesit.
V druhem autobuse uz klimatizace fungovala, i lidi vypadali jaksi normalneji.
Velmi zajimave bylo, kdyz jsme zastavili v jednom meste na zachod. Babka pred tema zachodama po nas chtela penize. Tech par centu, co jsem mela, ji nebylo dobrych, tak jsem ji dala nejmensi minci, co jsem nasla. Dala jsem ji jedno euro. Ty zachody nebyly klasicke zapadni, ale ruske nebo jak se to jmenuje. Proste bez misy. Kdyz uz jsme s autobusem odjizdeli, ta babka tam nebyla. Pravdepodobne to byla jen kolemjdouci, ktera si chtela privydelat na turistech. A ty zachody jsou asi normalne verejne.
Pak mam jeste posledni zazitek z nasi cesty. Na bulharske celnici, smerem k Makedonii, nas celnik pozadal, abychom si vsichni vystoupili. A museli jsme si vzit sva zavazadla. Prvne kontroloval cely bus vcetne zavazadloveho prostoru. Pak kontroloval i nase vsechna zavazadla. Uplne v klidu se nam vsem hrabal ve vecech. Mne se nastesti jen zeptal kam jedu a co tam budu delat, do tasky a do batohu jenom nahlid a sel dal. Na teto hranici jsme se ale jeste znova zdrzovali, kdyz nam pasy kontrolovali makedonsti celnici a pak jeste policajti.
Prekvapive jsme do Skopje dorazili s vic nez pulhodinovym predstihem. Volala jsem te holcine, se kterou jsem si predtim psala e-maily. Ta uz byla na nadrazi a vyzvedla me spolu s prezidentem pobocky AIESEC Skopje a s holcinou, ktera je za nas tady odpovedna.
Uz musim koncit, vice napisu, az se zase dostanu na pocitac. Ale od zitrka [pondeli 23rd] zaciname pracovat, tak nevim, kolik mi zbyde casu. Zdravi vas vase Deniska ;oD
Žádné komentáře:
Okomentovat