Incheon

Ve středu nemám výuku, navíc jsem neměla na čtvrtek žádný úkol (což je dost výjimečné). A když se v předpovědi počasí na mě usmívala samá sluníčka, bylo jasné, že ve středu na koleji nezůstanu. Rozhodla jsem se jet do Incheonu. Poprvé jsem vyrazila sama někam mimo Soul. Další Češi už se tam byli podívat dříve a ostatní studenti vůbec necestují, pohybují se jen mezi univerzitou a kolejemi.

Incheon je třetí největší město Jižní Korei, žije tam téměř 3 miliony obyvatel. Nachází se zde hlavní korejské letiště a velký přístav, odkud plují lodě zejména do Číny. Čína je největší obchodní partner Jižní Korei, jde tam celá čtvrtina korejského exportu. Ze Soulu vede do Incheonu metro, kterým se dá dojet až na letiště. Do samotného centra Incheonu se dá ode mě dostat za 75 minut (a stojí to v přepočtu jen 27 Kč).

Do cílové stanice jsem dorazila chvíli po jedenácté, navštívila jsem tam informační centrum, kde jsem si vzala mapy a rozhodla se využít City Bus Tour = okružní jízda autobusem po městě. V jedenáct mi to už ujelo, tak jsem se do dvanácté šla projít čínskou čtvrtí, která stojí hned u konečné metra.

Všimněte si krásně rozkvetlé aleje. Když si rozkliknete fotku, zaměřte se na kmen. Nezdá se vám, že tu něco nehraje?

Když jsem před dvanáctou dorazila do Íčka, zjistila jsem, že už jsou vyprodané dva autobusy a musím znovu počkat do jedné hodiny. Udělala jsem chybu, že jsem si nekoupila lístek hned, ale nečekala jsem, že bude takový nával. Mělo mě to ale napadnout, protože ve středu bylo v celé Jižní Korei volno - neslavil že žádný státní svátek, ale konaly se volby do provincií (obdoba našich krajů) a zároveň do zastupitelstev obcí. Volební kampaň tady je úplně odlišná než u nás - často jsem viděla na ulici, jak lidé ve stejnokrojích, se šerpou s číslem kandidáta a v bílých rukavičkách tancují na nějakou korejskou hudbu. Měli připravenou celou choreografii. Také tu někteří nadšenci jezdili na korbě nákladních aut a do mikrofonu vykřikovali, jak je daný kandidát skvělý. Většinou je ale kolemjdoucí ignorovali :-)

Nechtělo se mi čekat další hodinu na autobus, tak jsem ukecala řidiče a prodejce jízdenek, ať mě vezmou hned, že pojedu jen jednu zastávku. Vystoupila jsem tedy po chvíli u Wolmi parku. Prošla jsem okolo kolotočů k nákupní přímořské promenádě. Odsud jde vidět nedávno dokončený most, který spojuje město Incheon s ostrovem, na kterém se nachází už zmíněné letiště. Tento most je 6. nejdelší na světě, měří téměř 18,5 km a pochopitelně to je chlouba Incheonu. Vyšla jsem na kopec Wolmi s rozhlednou a prohlédla jsem si tradiční zahrady. Nasedla zase do autobusu a pokračovala v prohlídce města.

Projeli jsme kolem přístavu až do moderní čtvrti ve výstavbě Songdo, budoucí obchodní a technologické centrum Incheonu. Má tam také stát nový symbol města, skleněná budova, kterou pojmenovali Dvojčata. Neřekla bych, že to je vhodný název, ale když to chtějí ;-) Tato budova je zobrazována na všech materiálech pro turisty. Ve skutečnosti není postavená - nezačali ani zemní práce, pozemek pro stavbu je jen oplocený a uvnitř stojí 2 bagry. Celá čtvrť by měla být podle plánů dostavěná do roku 2020. 

Dále jsme s autobusem pokračovali na ostrov, na kterém stojí letiště. Myslela jsem si, že tam nic jiného není, ale pěkně jsem se zmýlila. Jsou tam písečné pláže. U jedné z nich jsem opět vystoupila z autobusu a poležela jsem si na písku, vymáchala nohy (v nepříliš čistém Žlutém moři) a prošla jsem se po pobřeží. Bylo tam moooc fajn. Škoda, že jsem musela po dvou hodinkách zase na autobus.

Na zastávce si mě vyhlídla jedna korejská babička mluvící trochu anglicky a držela se mě pak celou cestu až málem k mým kolejím. Tento týden mě pozvala na čínské jídlo do restaurace tady kousek. Bylo to od ní moc milé, já jsem ale celou dobu přemýšlela, co má za lubem. Nejsem z Česka moc zvyklá na takovou pohostinnost a hezké chování, když jsme se vůbec neznaly. Korejci jsou moc milí, nejen já mám s nimi dobré zkušenosti.