Vracím se k psaní blogu po dlouhé době. Chtěla bych napsat o několika výletech, které jsem podnikla během posledního měsíce svého pobytu v Korei.
Začátkem června jsem si uvědomila, jak málo mám času na poznání tolika míst, kde jsem ještě nebyla. Čekalo mě zkouškové období na Dongguk, dopsání diplomové práce a v té době jsem ještě vážně uvažovala o větším výletě - do Pekingu a Šanghaje. Proto jsem chtěla každý volný víkend cestovat, jak to jen nejvíc šlo.
Důležité místo pro Korejce je město Gyeongju, které bylo hlavním městem v dobách velkého rozvoje Korei (období království Shilla). Toto čtvrt milionové město se nachází na jihovýchodě země, čtyři hodiny jízdy autobusem ze Soulu. Autobus kterým jsem chtěla jet, byl už celý zarezervovaný, spoj s volným místem byl až za dvě hodiny. Naštěstí se mi podařilo do toho prvního autobusu vecpat, a dokonce jsem měla pro sebe volnou dvousedačku, kde jsem dospávala brzké ranní vstávání. V Gyeongju na nádraží na mě čekal Ondra (spolužák z VŠB a Dongguk), který přijel do Gyeongju o tři dny dříve, jelikož neměl výuku.
Vydali jsme se do dvou nejvýznamnějších památek, které jsou zapsány v seznamu UNESCO. Bulguksa Temple a Seokguram Grotto. Ve finále ani jeden z těchto chrámů není o nic víc okouzlující než ostatní chrámy jinde v Korei. Spíš tam je jen příliš turistů. Seokguram Grotto je známý především kvůli jedinečné soše Buddhy umístěné v malé jeskyni. Jeskyně je ale zasklená, focení zakázané. A pro laika zas tak jedinečná taky není. A aby toho nebylo málo, chrám stojí na kopci, kam jsem se z Bulguksa Temple škrábala hodinu v třicetistupňovém vedru. No, stálo mi to za to? :-)
Nevýhoda Gyeongju je to, že je šíleně roztahané. I když se památky zdají být na mapě blízko u sebe, ve skutečnosti se vyplatí využívat místní MHD. Další naší zastávkou byl Tumuli park. Ono vlastně nejde o park ale o hřbitov. Zde se nachází 23 hrobek králů a jejich rodin z období Shilla. V Egyptě mají pyramidy, tady mají "tumuli". Jedna z hrobek je přístupná veřejnosti. Do autenticity má daleko, strop je vybetonovaný a ve výstavních skříňkách je královská koruna a další předměty.Poslední "dnešní" zastávkou byl Anapji Pond, kdysi královská zahrada s krásnými stavbami. Dnes zahrada s velkým rybníkem. Ondra už měl zjištěné, že se tam koná vystoupení. Vstupné bylo do zahrady stejné jako v jiný den, tj. 1000 W = 17 Kč. Sedli jsme si do trávy a poslouchali typickou korejskou hudbu, mezitím zapadalo slunce....no prostě nádhera.
Spali jsme v Hanjin Hostelu, který byl uveden v průvodci Lonely Planet. Je tam konkrétně psáno: Buď budete tento hostel milovat nebo nenávidět. Mám velmi blízko k té druhé variantě. Jedna sprcha a jedno umyvadlo pro odhadem třicet postelí. Koupelna asi 30 let stará, vybavení hostelu jednoduché a zašlé. Otázkou zůstává, jestli perou povlečení po jednotlivých hostech. Tento hostel - vřele nedoporučuju ;-)
Další den jsme vyrazili do Pohangu, ocelového srdce Jižní Korei. Sídlí zde společnost POSCO, která je třetí nejvýznamnější výrobce oceli na světě (za Arcelorem Mittalem a nějakými Číňany). Cítila jsem se tam jako doma: panorama oceláren jde vidět už z dálky, spousta komínů, málo atrakcí pro turisty.Nejzajímavější místa pro návštěvníky jsou místní dlouhá písečná pláž a buddhistický chrám. My jsme se ale vydali na Homigot, nejvýchodnější bod Jižní Korei. Homigot není součástí Pohangu, je to malý výběžek vzdálený asi hodinu od Pohangu. Nachází se tam několik muzeí zaměřených hlavně na mořský život, námořní dopravu, majáky apod.
Tohle místo moc zahraničních turistů nenavštíví, jezdí tam spíš místní. Taky všechny popisky exponátů byly v korejštině. Korejci sem jezdí hlavně 1.1. a vyhlížejí východ slunce, aby přivítali nový rok. 
Žádné komentáře:
Okomentovat