Tentokrát napíšu, jak trávím volné dny. Zatím hlavně poznávám město poblíž "kolejí".
V pátek jsem měla jednu odpolední hodinu ve škole a po zbytek dne už volno. Tento den jsem ale zařizovala tzv. Alien registration card. Tu si musí vyřídit všichni cizinci, kteří chtějí být v Korei déle než 90 dní. Tato karta se dá vyřídit na imigračním úřadě kdesi v Soulu nebo každý pátek přímo na univerzitě. Myslela jsem, že to bude otázkou chvilky, ale vyřizovaly jsme si to s Monikou nakonec snad skoro dvě hodiny. Nejprve nám chybělo potvrzení od školy, že zde studujeme. Tak jsme chvátaly na opačný konec univerzitního areálu, kde nám tento dokument vydali. Zase zpátky. Teď jsme nevěděly, jakou máme adresu ubytování. Zase zdržení než jsme si zjistily naši adresu, aniž bychom musely běžet až na koleje. Poslední zádrhel byl v poplatku za vyřízení (10.000 W). Neměly jsme ani jedna hotovost, platit kartou se nedalo a v kempusu je jediný bankomat, který bere zahraniční platební karty...Kéž bychom tehdy věděly, kde je... No, nakonec jsme to zvládly. Teď musíme čekat 10 dní, než nám Alien card vydají. Na tu dobu si půjčili naše pasy. Doufám, že ten svůj ještě uvidím.
Už mám vyřízenou studentskou identifikační kartu, která slouží také jako elektronická průkazka na metro a autobusy, a dokonce se s ní dají vybírat peníze z bankomatu. Také jsem si vyřídila bankovní účet. Na ten budeme dostávat stipendium. Zatím nám to je ale houby platné, protože s ním nemůžeme disponovat do doby, než dostaneme Alien card. Tato karta je pro nás důležitá ještě z jednoho důvodu. Až ji budeme mít, můžeme si koupit korejskou USIM (= korejská verze SIM karty). Pochopila jsem, že si tady nelze koupit předplacenou kartu, ale mít jen tarif, který se platí automaticky inkasem z účtu. Pokud ještě nejste zmateni, tak vám pomůžu. I když mi tady funguje můj telefon díky příjmu 3G, můžu ho používat jen se svou SIMkou (popř. jakoukoliv jinou kromě korejské a japonské USIM). V mém telefonu nefunguje USIM, potřebuju si tudíž koupit i místní telefon.
Na páteční večer jsme měli domluvenou večeři v restauraci s Moničinou buddy, jejím přítelem Američanem a jeho třemi kamarády z Kanady a Nového Zélandu. Chtěly jsme se s nimi sejít, aby nám poradili, kam cestovat v rámci Koree i východní Asie. Měli jsme sraz ve čtvrti mladých - Hongdae. Můžete si ji představit jako Stodolní, jen asi pětkrát větší a plnou lidí. Spousta barů, restaurací a mladých. My jsme zašli do restaurace na pečené maso s kimchi (jiné jídlo jsem v restauracích tady ještě neměla, jen máme pokaždé jiné maso a kimchi se taky trošku mění). K tomu jsme měli několik lahvinek soju. Pak Moni pozvala naše nové známé k nám na ubytování do společné kuchyně (je to zakázané, ale budiž), kde Moni rozdělala svoji dovezenou láhev slivovice. Američan z ní byl nadšený, na Kanaďany byla moc silná a kluk z Nového Zélandu k nám radši ani nedorazil. Aby toho nebylo málo, tak jsme si ještě dali korejské pivo. Překvapivě bylo dobré i když je jemnější a méně hořké než česká piva.
V sobotu jsem měla odpočinkový den (ne proto, že by mi bylo špatně, i když mi to asi nebudete věřit...). Přijela mi v pátek totiž má spolubydlící, ale já jsem se s ní nestihla víc poznat, když jsme byli večer v Hongdae. V sobotu jsme si tedy konečně pořádně popovídaly a seznámily se.
V neděli už jsem nechtěla lenošit, bylo celkem slušné počasí, tak jsem se vydala za krásami Soulu. Navštívila jsem Korea House, který mám také pod okny. Korea house se skládá z moderní budovy a tradičních budov z období Joseonské dynastie (= někdy dávno). Slaví se tam svatby, konají rodinné obědy či večeře i hudební a tanenčí představení. Obsluha tam chodí v korejském tradičním oblečení. Návštěvník si musí předem rezervovat místa. Každá společnost může jíst v jednom z domků/altánků určené jen pro ni. Tyto domky/altánky jsou umístěny v udržovaném asijském parčíku. Z reproduktorů tam hraje tradiční korejská hudba. Určitě taková rodinná večeře tam musí být velký zážitek. Jen si tento zážitek nemůže dovolit každý, jedno místo vyjde nejméně na 99.000 W (= asi 1650 Kč).
Večer jsme měli sraz Čechů, studentů báňské, kteří studujeme na Dongguk University. Celkem nás je sedm, což je slušné číslo. Šli jsme do restaurace nedaleko odsud. Opět na to samé jídlo jako jinde, jen jsme měli jiný druh masa. Pak jsme ještě zašli do hospůdky na pivko a soju. Hráli jsme korejské hospodské hry. Základní princip mají všechny tyto hry stejný, kdo prohraje, musí pít. Hmmm, zrovna jsem moc nevyhrávala...ale asi už jsem otrlá, žádné neblahé účinky se na mně neprojevily :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat