Za kulturou

Korejci znají Prahu, většina z nich i ví, že se nachází v České republice. A mnozí Korejci by se do Prahy někdy rádi podívali. Když jsem se bavila se spolužáky, znají většinou sportovce - Rosického, Kollera, Čecha a spisovatele - Škvoreckého a Kafku.

V Soulu funguje řetězec českých restaurací. No fakt. I když jsou vlastněny a provozovány Korejci. Jídla mají i český název, ale nabízejí spíše korejské jídlo na český způsob. A řetězec proto, že tu je nějakých 5 restaurací po celém Soulu. Jmenují se Castle Praha. Vnitřek zdobí fotografie Prahy i jiných českých míst. Na stěnách také visí obrázky a tabule s informacemi o českých osobnostech - spisovatelích a hudebnících, např. o Antonínu Dvořákovi. 

Už jsem na tuhle restauraci narazila, ale do interiéru jsem tehdy nenahlédla. Zatím chodím jen do korejských restaurací. Castle Praha jsou prý cenově náročnější. Ale lze je velmi rychle najít díky jejich 'netypické korejské fasádě'. Viz obrázek :-)

Včera jsem měla příležitost se podívat dovnitř. Kromě restaurace sídlí v této budově i České centrum. A tam se právě konal křest. Co se křtilo? Překlad Havlovy hry Odcházení do korejštiny. Trošku netradiční, že? Až tam jsem zjistila, že do korejštiny je přeloženo daleko více knih. Nejvíc jsem byla nadšená z Krtečka. Také se v Českém centru může nahlédnout do korejských knih přeložených do češtiny. Nejzajímavější byl jeden korejský komiks, kde v bublinách byly věty nedávající absolutně žádný smysl. Přemýšlím, jestli se taková publikace vůbec někdy mohla prodávat v ČR.

Na křest přijeli také herci z Divadla Archa (V. Chramostová, Z. Stivínová, J. Třiska..), kteří tady tuším odehrají třikrát toto představení. Já půjdu taky. Bude se hrát v češtině a Korejci budou mít k dispozici korejské titulky. Kromě herců se ktřu účastnilo několik českých studentů z dalších univerzit v Soulu a také Češi, kteří v Koreji pracují. Samotných Korejců tam bylo méně, např. 'vedoucí katedry češtiny a slovenštiny' na jedné soulské univerzitě. Mohli jsme také ochutnat české jídlo a pití. Měla jsem guláš s houbičkami, který byl výborný.

Byl to zajímavý večer a už se těším na sobotní představení!

Trávení víkendů

Každý den je tu co dělat. Přes týden se spíš věnuju škole a víkendy trávím většinou poznáváním Soulu.

Objevila jsem konečně ulici se suvenýry - Insadong. Byla tam spousta turistů, krámky nabízí ty stejné suvenýry furt dokola - různé vyřezávané sošky, asijské masky, vějíře, kabelky, šperkovničky, malovaná plátna v asijském stylu, ubrusy a keramika. Insadong je jedno z mála míst, kde se dají koupit pohledy. Také se tam dá najíst u mnohých stánků s jídlem (ty jsou ostatně po celém Soulu, ale ještě jsem neměla odvahu si někde něco dát).

Taky jsem už navštívila několik muzeí. Ttok museum nabízí prohlídku typického korejského svátečního zákusku - ttok. Hezky po česku rýžový koláček. Vypadají úžasně, spousta barev, velikostí a tvarů. Člověku se v tom muzeu sbíhají sliny. Ale žádné ochutnávky v rámci vstupnného tam nejsou. Jen obchůdek pod muzeem. Mají to chytře vymyšlené. Nicméně chuť ttoku výrazně zaostává za jejich vzhledem. Prý nemastná neslaná hmota lepící se na zuby. Sama jsem ještě ttok nejedla, ale určitě musím vyzkoušet. Dále jsem se byla podívat v korejském národním muzeu. Nachází se ve velkém areálu s parkem a vodní plochou. Samotné muzeum je zaměřeno 'kupodivu' na historii a korejské umění. Hezké, zajímavé, ale nedají se projít všechna patra s plným zaujetím.

Tuto sobotu jsem měla velký zážitek. Absolvovala jsem templestay. Jde o krátkodobý pobyt v budhistickém chrámu. Byly jsme pozváni přes zahraniční oddělení na univerzitě. Ze zahraničních studentů nás šlo 5 Čechů a 1 Rumunka. Chrám, do kterého jsme měli namířeno je jediný, který je v Soulu, a zároveň nabízí předklad do angličitny. Zájemci mohou absolvovat templestay různého charakteru. My jsme byli pozváni na čajový obřad. Spolu s námi program absolvali 2 Američanky, jedna Němka a jeden Koreec.

Nejprve nám byla vysvětlena základní etiketa (např. v chrámech se zouvají boty). V chrámu se sedí na zemi na polštářcích. Ženy mají správně sedět na patách, muži v tureckém sedu. Naše 'průvodkyně' (dobrovolnice budhistka, která nám vše překládala do angličtiny) nám ukazovala, jak se klaní Budhovi a podávala základní informace o budhismu a o životě Budhy. Žena v tradičním korejském oblečení slavnostně servírovala čaj, který jsme popíjeli s velkou vážností :-) U toho jsme furt klečeli, až nás brněly nohy. Pak za námi přišel mnich, který hovořil asi o budhismu. Ale moc toho nevím, protože jediné, na co jsem se v tu dobu soustředila, bylo neusnout. Vhod mi přišla meditace, to jsem si mohla konečně poklimbat. Mnich byl moc sympatický, usměvavý, trochu uměl i anglicky, ale jaksi jsem tuto část nebyla schopna plně vnímat. Následoval oběd, tam už jsem se probrala :-) Rýže a kimchi. Výborné, jen to nezasytí nadlouho. Ještě jsme absolvovali prohlídku areálu, vysvětlení různých budhistických symbolů a vyobrazení ze života Budhy. To nebylo vše, ještě pro nás byla naplánována kreativní část. Vytváření lampiónů ve tvaru lotusů. Lotus je pro budhisty významný symbol (představuje cestu životem, který vede k osvícení). Postup byl jednoduchý - lepili jsme barevné papírky na kelímek do tvaru květu. Já jsem si to příjemně užila. Nakonec jsme si mohli vlastní lampiónek odnést. A ještě jsme dostali suvenýr - vyobrazení chrámu ve skle. Přitom celý program byl zadarmo.

Pro mě to byla moc zajímavá kulturní zkušenost. Předtím jsem neměla šajnu, o čem budhismus je, teď už alespoň trošku tuším. Dnes jsem se chtěla podívat do olympijského parku, ale řeším problém s internetem, tak snad se tam dostanu příští týden.

Výuka

Mám za sebou už 2 týdny výuky, můžu vám tedy sdělit své dojmy z korejské univerzity. Studuji na Dongguk University. Ta není jen v Soulu, ale nachází se také v korejském městě Gyeongju, dále lze studovat na Dongguk University v Los Angeles (pouze orientální medicínu). Samotná univerzita v Soulu má jedenáct fakult: fakultu umění, právnickou fakultu, pedagogickou, fakultu přírodních věd, sociálních věd, ekonomickou fakutu a další. Nejméně typická je pro náš Čechy fakulta budhistických studií. Každý student univerzity musí povinně absolvovat pár lekcí budhismu, ať už je jakéhokoliv vyznání. (Zahraničních studentů se to netýká.) :-)

Já zde nakonec studuji 4 předměty. Discussion and presentation in English, Market Research, Business Administration a Brand Management. Na angličtinu a Business Administration mám vyučující z USA, na zbylé dva předměty Korejce. Preferuji spíš Američany, jejich styl výuky je zábavnější, a navíc nevyžadují tolik přípravy na jednotlivé hodiny. Jedna vyučovací hodina trvá 75 minut (u nás 90 min). Každý předmět se vyučuje 2 x týdně, tedy dvě a půl hodiny. Výuka není rozdělena na přednášky a cvičení, ale vše je dohromady. Stejný styl jsem už zažila v Dánsku. Na hodinách bývá většinou hodně studentů. Řekla bych tak 40-50. 

Účast na hodinách je povinná. Většinou se za absenci odečítají body, což má za následek zhoršení výsledné známky. Nejlepší známka je A+, dále následuje A0, B+, B0, C+, C0, D+, D0, F a P. Přičemž D0, F, P znamenají, že student neuspěl. Na zkoušku máme jen jeden pokus. Celkové hodnocení se ale neskládá jen ze závěrečné zkoušky, ale i z účasti, aktivity na hodinách, domácích úkolů a prezentací. Navíc v Korei jsou během jednoho semestru dvě zkoušková období. Jedno uprostřed semestru a druhé na konci semestru. Obě trvají vždy týden. Je tedy jasné, že termín zkoušky je daný a studenti si nemohou vybírat datum jako u nás. Tento rok připadají zkoušková období na 19. - 23. 4. a na 14. - 18. 6. Na korejském vysokoškolském systému se mi nejvíc líbí to, že semestr tvrá 4 měsíce. Když si to spočítáte, Korejci studují 8 měsíců v roce. V létě mají dva měsíce prázdnin a v zimě mají další 2 měsíce prázdnin. To samé je prý i v Číně. Není to super?

Vzhledem k tomu, že mám jen čtyři předměty, nemusím být ve škole celý týden. Mimochodem, hodně Korejců musí chodit do školy i v sobotu. Nejdřívější hodina je v osm (v 99 % se ale začíná až v devět). Poslední hodina končí v...... Hádejte. To byste neřekli. Představte si, že se tu studenti učí až do půl dvanácté večer. Ale tyto noční hodiny nejsou až tak časté. Hodně studentů končí v devět večer. Což se mi zdá taky šílené. No, abych se vrátila k mému rozvrhu, v pondělí a ve středu mám úplně volno, v úterý a ve čtvrtek mám výuku celé odpoledne. A v pátek mám jen jednu odpolední hodinu. Ale když k tomu připočtu přípravu na jednotlivé hodiny, tak mi učení zabere daleko víc času.

Za nejtěžší předmět považuju Marketing Research, kde píšeme každý týden písemku. A na jednu takovou písemku musíme znát jednu kapitolu z učebnice. Celá učebnice má 864 stran, což není zrovna málo (alespoň na poměry z EkF). Anglické texty čtu přibližně jednou tak pomaleji než české (ne-li dvakrát), proto mi příprava na jednu písemku zabere hodně času. Zajímavá je angličtina. Tam nebereme ani nová slovíčka ani gramatiku, ale učíme se správně prezentovat. Není to jednoduché v češtině natož v angličtině. Ale tyto hodiny jsou zábavné, naposled jsme předváděli ve skupinkách reklamu podle vlastního scénáře. To bylo ale spíš na rozehřátí, příště už budeme zkoušet proslovy. Ajaj ;-)

Závěr prvního týdne

Tentokrát napíšu, jak trávím volné dny. Zatím hlavně poznávám město poblíž "kolejí". 

V pátek jsem měla jednu odpolední hodinu ve škole a po zbytek dne už volno. Tento den jsem ale zařizovala tzv. Alien registration card. Tu si musí vyřídit všichni cizinci, kteří chtějí být v Korei déle než 90 dní. Tato karta se dá vyřídit na imigračním úřadě kdesi v Soulu nebo každý pátek přímo na univerzitě. Myslela jsem, že to bude otázkou chvilky, ale vyřizovaly jsme si to s Monikou nakonec snad skoro dvě hodiny. Nejprve nám chybělo potvrzení od školy, že zde studujeme. Tak jsme chvátaly na opačný konec univerzitního areálu, kde nám tento dokument vydali. Zase zpátky. Teď jsme nevěděly, jakou máme adresu ubytování. Zase zdržení než jsme si zjistily naši adresu, aniž bychom musely běžet až na koleje. Poslední zádrhel byl v poplatku za vyřízení (10.000 W). Neměly jsme ani jedna hotovost, platit kartou se nedalo a v kempusu je jediný bankomat, který bere zahraniční platební karty...Kéž bychom tehdy věděly, kde je... No, nakonec jsme to zvládly. Teď musíme čekat 10 dní, než nám Alien card vydají. Na tu dobu si půjčili naše pasy. Doufám, že ten svůj ještě uvidím. 

Už mám vyřízenou studentskou identifikační kartu, která slouží také jako elektronická průkazka na metro a autobusy, a dokonce se s ní dají vybírat peníze z bankomatu. Také jsem si vyřídila bankovní účet. Na ten budeme dostávat stipendium. Zatím nám to je ale houby platné, protože s ním nemůžeme disponovat do doby, než dostaneme Alien card. Tato karta je pro nás důležitá ještě z jednoho důvodu. Až ji budeme mít, můžeme si koupit korejskou USIM (= korejská verze SIM karty). Pochopila jsem, že si tady nelze koupit předplacenou kartu, ale mít jen tarif, který se platí automaticky inkasem z účtu. Pokud ještě nejste zmateni, tak vám pomůžu. I když mi tady funguje můj telefon díky příjmu 3G, můžu ho používat jen se svou SIMkou (popř. jakoukoliv jinou kromě korejské a japonské USIM). V mém telefonu nefunguje USIM, potřebuju si tudíž koupit i místní telefon.

Na páteční večer jsme měli domluvenou večeři v restauraci s Moničinou buddy, jejím přítelem Američanem a jeho třemi kamarády z Kanady a Nového Zélandu. Chtěly jsme se s nimi sejít, aby nám poradili, kam cestovat v rámci Koree i východní Asie. Měli jsme sraz ve čtvrti mladých - Hongdae. Můžete si ji představit jako Stodolní, jen asi pětkrát větší a plnou lidí. Spousta barů, restaurací a mladých. My jsme zašli do restaurace na pečené maso s kimchi (jiné jídlo jsem v restauracích tady ještě neměla, jen máme pokaždé jiné maso a kimchi se taky trošku mění). K tomu jsme měli několik lahvinek soju. Pak Moni pozvala naše nové známé k nám na ubytování do společné kuchyně (je to zakázané, ale budiž), kde Moni rozdělala svoji dovezenou láhev slivovice. Američan z ní byl nadšený, na Kanaďany byla moc silná a kluk z Nového Zélandu k nám radši ani nedorazil. Aby toho nebylo málo, tak jsme si ještě dali korejské pivo. Překvapivě bylo dobré i když je jemnější a méně hořké než česká piva. 

V sobotu jsem měla odpočinkový den (ne proto, že by mi bylo špatně, i když mi to asi nebudete věřit...). Přijela mi v pátek totiž má spolubydlící, ale já jsem se s ní nestihla víc poznat, když jsme byli večer v Hongdae. V sobotu jsme si tedy konečně pořádně popovídaly a seznámily se.

V neděli už jsem nechtěla lenošit, bylo celkem slušné počasí, tak jsem se vydala za krásami Soulu. Navštívila jsem Korea House, který mám také pod okny. Korea house se skládá z moderní budovy a tradičních budov z období Joseonské dynastie (= někdy dávno). Slaví se tam svatby, konají rodinné obědy či večeře i hudební a tanenčí představení. Obsluha tam chodí v korejském tradičním oblečení. Návštěvník si musí předem rezervovat místa. Každá společnost může jíst v jednom z domků/altánků určené jen pro ni. Tyto domky/altánky jsou umístěny v udržovaném asijském parčíku. Z reproduktorů tam hraje tradiční korejská hudba. Určitě taková rodinná večeře tam musí být velký zážitek. Jen  si tento zážitek nemůže dovolit každý, jedno místo vyjde nejméně na 99.000 W (= asi 1650 Kč).

Odpoledne jsme se vydali na Seoul Tower. To je rozhledna na kopci Namsan, na jehož úpatí bydlíme. Dá se tam vyjet i lanovkou, my jsme ale všichni namakaní ;-), tak jsme šli pěšky. Nahoru vede široká dlážděná cesta. Evidentně to je oblíbené místo mnoha Korejců. Na rozhlednu jsme už nešli, měli jsme dostatečný výhled při cestě nahoru. Soul je obrovský. A různorodý. Malé domečky, vysoké administrativní budovy, šedá sídliště i starodávné chrámy. A za Soulem nádherné hory. Přibližně středem města protéká řeka Hangang, která je šíleně široká. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se nekoukám až na moře :-D

Večer jsme měli sraz Čechů, studentů báňské, kteří studujeme na Dongguk University. Celkem nás je sedm, což je slušné číslo. Šli jsme do restaurace nedaleko odsud. Opět na to samé jídlo jako jinde, jen jsme měli jiný druh masa. Pak jsme ještě zašli do hospůdky na pivko a soju. Hráli jsme korejské hospodské hry. Základní princip mají všechny tyto hry stejný, kdo prohraje, musí pít. Hmmm, zrovna jsem moc nevyhrávala...ale asi už jsem otrlá, žádné neblahé účinky se na mně neprojevily :-D

Ubytování

Ještě než jsem přiletěla do Korei, měla jsem nějaké informace, kde bych měla bydlet od kluka, který tu byl před rokem. Tyto informace se potvrdily. Máme velmi dobrou polohu, kousek od areálu univerzity. Hned za okny je korejská historická vesnice - skanzen, který je vytvořený ze starých domů a chrámů, jež byly na původních místech rozebrány, přepraveny sem a znovu postaveny. Hned vedle se nachází Korean house - kde hraje tradiční hudba nebo korejky předvádějí jejich typický tanec. A také tam prý vaří klasickou korejskou kuchyni na skvělé úrovni. Ještě jsem tam nebyla, ale určitě tam musím zajít. Polohu mám tedy výbornou, navíc ke stanici metra to mám jen jednu minutku.

 

Bydlím v budouvě, kde jsou umístěny především kanceláře. Črtvrté (nejvyšší) poschodí je určeno pro studenty ze zahraničí. Číňané, Japonci, Rumuni a Češi. Korejci tu nebydlí. Nejsou tu ani Američané, ti mají ubytovnu prý jinde. Na patře se nachází asi 20 pokojů obvykle pro dva studenty. 

Já sdílím pokoj s Číňankou, která přijela až včera. Máme tu každá postel, psací stůl, policovou skříň, šatní skříň, ještě menší skříňku. Navíc tu máme umyvadlo se zrcadlem (teče jen studená voda), velkou ledničku s mrazákem (tichou jako miminko, ale chladí jak blázen), hasicí přístroj a velkou televizi (která nefunguje). Pokoje jsou prostorné, vybavení slušné a relativně nové. Kuchyň je společná pro celé patro. Myslím, že je to dostačující (12 elektrických plotének, tři dřezy, dvě mikrovlnky, tři asijské vařiče na rýži) - zatím jsme se tam vždycky vešli. Navenek vypadá čistě, když už ale chcete otevřít nějaké dvířka, tak se celí umastíte. Nějaké hrnce a pánve tady jsou, ale hrnek, tác a misky jsem si koupila. V kuchyni se nacházejí také tři velké pračky.

Sociálky jsou také společné. Sprchy zvlášť pro holky, zvlášť pro kluky. Tam už teče teplá voda ;-) Záchody pro holky jen dva - z toho jeden klasický záchod a jeden záchod turecký. Ten jsem tady vážně nečekala.

Nejlepší na tomto ubytování je poloha, nejhorší jsou sociálky, ale zvykám si. Ostatní studenti se zdají být milí, bohužel velká část z nich moc anglicky nemluví. Žádná párty tady ještě nebyla. To snad brzy přijde ;-)

Orientation day

V sobotu odpoledne jsem se dostala do Soulu. Neděli jsem měla volnou. Byla jsem v supermarketu nakoupit první jídlo, večer v korejské restauraci s dašlími Čechy a pak jsme se šli ještě projít do nočního centra. V pondělí měli Korejci svátek. Oslavovali nezávislost po nadvládě Japonců (r. 1919). Z tohoto důvodu škola nebyla. Zašly jsme tedy s Monikou na neznámnější ulici v Soulu Cheonggyeceon. Ale nijak mě to nenadchlo. Škola začala dnes. Pro zahraniční studenty se konal orientation day.

Do školy jsem šla s Monikou a s její buddy. (Buddíci jsou místní studenti, kteří pomáhají nám, zahraničním studentům, s vyřizováním formalit a mají nám pomoci v různých záležitostech včetně poznání korejců a korejské kultury.) Univerzita se nachází jen deset minut odsud. Leží na kopci, tedy budu mít ráno hezkou krátkou rozvičku. Areál školy je opravdu rozlehlý. Bohužel budovy, ve kterých budu mít výuku, se nacházejí na opačném konci areálu, proto mi cesta zabere zhruba dvacet minut. Došly jsme do jedné středně velké přednáškové auly, kde byli studenti především z Číny, Japonska, Rumunska a my Češi. Také by na univerzitě měli studovat Američané, pár Norů, Holanďanů a víc si toho už nepamatuju. Postupně nám zaměstnanci zahraničního oddělení sdělovali informace o studiu a o formalitách, které je třeba vyřídit. Přišel i kouzelník. Vážně. Korejci mají rádi sdružování v různých klubech, některé z nich jsou otevřené i pro nás. Např. astronomické pozorování, výtvarný klub, salsa (že mám na ni ale štěstí), divadelní klub, kouzlení atd. Právě z klubu kouzelníků přišel jeden student a ukazoval nám různé triky především s kartama. Byl fakt dobrý a vysloužil si velký potlesk. 

Poté jsme absolvovali kolečko po areálu univerzity a měli výjimečně zdarma jídlo v menze. Polévka: vývar z mořských řas a hlavní chod Bibimbap. Toto jídlo jsme už měli v letadle, tady chutnalo trochu jinak. Znamená to něco jako 'směs' a v míse se smíchá rýže, maso, zelenina a jejich pálivější omáčka. S tou omáčkou jsem to moc nepřeháněla, držím se hesla, co je červené, to je pálivé. Ale chutnalo mi to.

Poté jsme už měli volno, které jsme s Monikou využily k vybrání předmětů. Sice jsme si předměty zvolily v Ostravě dle seznamu předmětů vyučovaných v angličtině, ale musely jsme si to změnit. Běžně se stává i při Erasmu, že původně vypsané předměty se nakonec vůbec neučí nebo jen v domácí řeči nebo se mohou některé předměty v rozvrhu překrývat. V Dánsku to bylo super, tam jsem nemusela nic měnit, protože všechny předměty, které měly uvedeny na webu, byly také vyučovány a měli jsme k dispozici rozvrh už při vybírání předmětů. Skandinávské země jsou výjimka. V Ostravě jsem si zvolila 5 předmětů. Tady mi stačí ke splnění kreditů 4 předměty. Tři předměty mi zůstali a ty dva se vůbec tento semestr nevyučují. Proto jsem si musela ještě jeden zvolit. Půl odpodne jsme strávily hledáním vhodných předmětů. Musely nám pomáhat naše buddies, protože seznam předmětů je pouze v korejštině. Nakonec budu mít 3 business předměty a jednu angličtinu.

Dnes už měli Korejci výuku, ale my se tento týden můžeme na zajímavé předměty jen zajít podívat a podle toho si vybrat. Já už jsem dnes neměla sílu jít na výuku. Další hodinu mám ve čtvrtek, tak tam zajdu.