První výlet mimo Soul

V sobotu jsem byla spolu s dalšími Čechy a Korejci na Odcházení. Pro Korejce byla hra dost náročná, je založená hodně na dialozích. Těžko mohli poznat některé narážky nebo ironii jen z titulků. Mně se představení líbilo, ale také mi některé pasáže nebyly jasné.

Po hře šla naše devítičlenná skupinka do Castle Praha. Po české hře na české jídlo. Restaurace byla veliká a měla hezký interiér. Zjistila jsem, že na jídelním lístku nebylo ani jediné slovo napsáno v češtině. I česká jídla se psala anglicky a korejsky.  Dali jsme si Pražské sladkokyselé vepřové (znáte toto české jídlo?), guláš v chlebu, hovězí s knedlíkem a italskou pizzu.  Českých jídel bylo na výběr asi šest, pak nějaká německá, italská a korejská jídla. Prostě všehochuť. To pražské sladkokyselé vepřové bylo nedovařené. Guláš byl výborný, jen Korejci netušili jak se jí, tak rozřezali chleba a guláš vytekl. Pizza byla taková průměrná, rozhodně ale ne italská. Hovězí bylo také výborné, bylo připravené na způsob ptáčka. Uvnitř vejce a nějaká zelenina. Knedlíkem páni kuchaři mysleli malinkou hrudku, která byla stoprocentně vyrobená z prášku, knedlík to připomínalo hodně vzdáleně. Aspoň že to pivo tam měli dobré. Za tuhle „úžasnou“ večeři o 4 jídlech a 10 pivech jsme zaplatili přes 2300 Kč. A to jsme se pořádně nenajedli. Toto byla s největší pravděpodobnostní má poslední návštěva restaurace Castle Praha.

Na neděli jsem si naplánovala navštívit UNESCO památku v blízkém městě Suwon. Od kolejí, kde bydlím, se tam dá pohodlně dostat za hodinu metrem a autobusem. Korejci považují Suwon za malé město. Má totiž jen milión obyvatel ;-) Důvod, proč tam jezdí turisté je Hwaseong Fortress. Hradby dlouhé necelých 6 kilometrů měly chránit město. Moc se ale neosvědčily. Dnes leží Suwon i všude okolo hradeb. Měli jsme konečně teplý slunečný den, procházka po hradbách byla tedy moc příjemná. Do města vedou obrovské zdobené i menší brány, taková vděčná místa pro focení. Zastavovali jsme se i u chrámů, které jsou součástí hradeb.

Došli jsme po hradbách na vyhlídku nad městem, byli jsme také u velké zlaté sochy Buddhy i na představení starověkých bojovníků před královským palácem. Moc teda nebojovali, půl hodiny slavnostně přicházeli, pak byl představen „král“, který si podával ruku s dětmi a s námi Čechy :-) Pak si usedl na křeslo a z výšky sledoval bojovníky, jak předvádějí své umění. To spočívalo ve střílení z nějaké starodávné pušky na terč. Ještě byli zajímaví lučištníci, kteří taky několik minut stříleli šípy na terč. Pak král zamával a představení skončilo. Do Paláce jsme nešli, protože se tam nahrnula spousta lidí.

Zašli jsme místo toho do centra města. Narazili jsme na trh, kde se opět prodávalo kde co. Ale viděla jsem tam pouliční řeznictví, které mělo vystaveno v pultu prasečí hlavy. Prý je to tady běžné. My jsme se chtěli podívat do katedrály, která byla krásně vidět z hradeb. Když jsme k ní došli, byl před ní postaven škaredý parkovací dům, kolem bytovky i malé domky. A ještě byla oplocená. Brzy jsme pochopili proč, žádná katedrála to nebyla. Ozýval se zevnitř křik dětí. Asi to byla katolická škola.

Pokračovali jsme tedy podél hradeb až do místa, odkud jsme původně vyrazili. Nachodili jsme toho včera  celkem dost, ale stálo to za to. Jakmile jsem nastoupila do autobusu a posadila se, usnula jsem jako mimino a probudila se až v Soulu.