DMZ

Původně jsme měli víkend strávit výletem s Korejskou turistickou kanceláří, která organizovala prohlídku některých památek v Soulu, spaní v tradičním Hanok domě, vyzkoušení, jak se připravuje kimchi atd. Ale měli omezený počet míst, brali zahraniční studenty ze všech univerzit v Soulu, proto jsme jeli jen někteří. Já bohužel ne.

Proto jsme se rozhodli udělat si vlastní výlet. Na DMZ aneb Demilitarizační zónu. Nachází se na hranicích Severní a Jižní Korei. Je dlouhá 249 km a široká průměrně 4 km, 2 km v obou zemích. Na světě je DMZ více, ale tato je ze všech nejvíce militarizovaná. Je přísně střežená severokorejskými vojáky z jedné strany a na druhé straně jihokorejskými a americkými jednotkami. Oblast je zaminovaná, jsou tam rozmístěny tanky, rakety a různé zbraně. Nerozumím tomu v češtině natož v angličtině. Turisté se tam nemohou samozřejmě volně pohybovat, proto jsou pro ně organizovány výlety. Stal se z toho dobrý business, korejskou DMZ navštěvuje mnoho turistů. Ale jen z jižní strany.

Řada cestovních kanceláří organizuje výlety autobusem s anglicky mluvícím průvodcem už ze Soulu, ale vyjde to zbytečně draho, asi na 800 Kč. Doprava k DMZ je velmi snadná, v centru Soulu nasednete na metro, které vás doveze až do Munsanu, základny amerických vojáků, asi 15 km od hranic. Odtamtud to už je jen jedna zastávka vlakem do Imjingaku. To není městečko ani vesnička, ale pamětní místo korejské války (1950-53). A "vstup" do demilitarizované zóny. Jsou tam vystavená letadla a tanky z války. Je tam několik památníků a Freedom Bridge, který byl po 50 let uzavřen, nyní tam mohou auta (většinou vojenská) nebo autobusy s turisty. Korejci k tomuto pamětnímu místu přidali zábavní park s kolotoči. To mě poněkud zaskočilo. Koupili jste si zde výlet autobusem za 200 Kč, jinak bychom se na další místa nedostali. 

V Imjingaku jsme nastoupili znovu na vlak a dojeli do Dorasanu. To je poslední, nejsevernější vlaková stanice v Jižní Korei. Další zastávkou je až Pchjongjang :-) Vlaky do Severní Korei jednu dobu jezdili, i když jen nákladní (Hyundai má nějaké závody v Severní Korei). Pak ani ty nemohli a poslední rok zase mohou. Do Pchjongjangu se mohou turisté dostat jedině z Číny nebo Ruska. V Dorasanu jsme už nasedli na autobus a pan průvodce nám povídal zajímavosti o oblasti a o historii. No, pravděpodobně hovořil o tomhle, my jsme mu nic nerozuměli, protože mluvil korejsky. 

Další zastávkou byl tzv. Třetí tunel. Severokorejci už mnohokrát chtěli provést invazi do Soulu. Když to nešlo po zemi ani vzduchem, tak by to mohlo jít pod zemí. Celkem se našly 4 tunely z různých období a z různých míst v Severní Korei. Všechny ale měly společný cíl, Soul. O prvním tunelu se Jihokorejci dozvěděli díky potůčku vyvěrajícího ze země. O třetím tunelu se Jihokorejci dozvěděli až díky uprchlíkovi ze Severní Korei (Severokorejci pak oficiálně tvrdili, že hledali uhlí :-D). Právě do třetího tunelu se dá nahlédnout a projít si jeho část. U tunelu jsme také navštívili muzeum a dívali se na krátký film v kinosále o Korei a o válce.

 

Poslední zastávkou byla Observatoř Dora. Je to jediné místo v Jižní Korei, odkud se dá vidět druhé největší město Severní Korei - Gaeseong. Nesmí se tam ale fotit, hlídají to američtí vojáci. K dispozici jsou alespoň dalekohledy. Pohled to nebyl nic moc, země byla po zimě ještě vyprahlá, město mělo několik velkých skleněných budov, jinak malé obyčejné nic moc domy. Podle wikipedie má Gaeseong 300.000 obyvatel. Mně se to odtamtud nezdálo. Ještě byly dobře zřetelné závody Hyundaie. Také bylo z observatoře krásně vidět na severokorejské hory, které se táhnou celým Korejským poloostrovem přes obě země. Řekla bych, že byly i celkem vysoké, působily na mě majestátně. Také byl z observatoře dobrý výhled na DMZ, občas byly vidět bunkry a také vesnička Panmunjeon. V této vesnici, která leží de facto na hranici obou zemí, byla v roce 1953 podepsána dohoda o uzavření příměří. Mohou tam i turisti, ale musí žádat o povolení na nějakých úřadech a stojí to asi 800 Kč. Nesmí tam Jihokorejci, jen zahraniční turisté. Ti tam nesmí přijet v obnošených džínách, sandálích nebo odhalujícím oblečení. 

Jelikož je DMZ posledních šedesát let přísně střežená, prospělo to tamější přírodě. Z DMZ se stala něco jako přírodní rezervace. Prý tam žijí vzácní jeřábi, korejský tygr, leopard amur a asijský černý medvěd.

I když bylo v roce 1953 uzavřeno příměří, technicky jsou obě země stále ve válce. A navíc vloni Severní Korea oznámila, že se již necítí být vázána dohodou o příměří. Poslední rok Severní Korea provokuje vládu Jižní Korei, zákaz vlaků na její území, později obnovené, pře o nějakou horu a horské turistické středisko, kam jezdili Jihokorejci a teď v poslední době ještě ta potopená loď. Ale Jihokorejci prý válku nechtějí, prý ze strategických důvodů. Každopádně ta potopená loď tady je "hot issue", poslední měsíc o tom neustále běžely zprávy.