Cesta do Dánska

Je tomu sotva půlrok a zase jsem fuč... Ale nebojte, tenhle semestr uteče jako voda. Ani se nenadějete a budu zpátky doma. Navíc plánuju přijet zpátky do Ostravy na začátku dubna, kdy jsou tady velikonoční prázdniny.

Ale pěkně od začátku. Odcestovala jsem v pátek (30.1.09). Vlak ze Svinova na Prahu mi jel krátce po poledni. Ještě ve vlaku jsem přišla na několik důležitých věcí, které mi chybí. To potěší. Do Prahy přijel vlak načas. Tam jsem se setkala s taťkou, který mi pomohl dostat se na Florenc s mým maxi-kufrem, jenž važil asi 23 kilo.

Odtamtud měl odjíždět v 17:30 autobus Student Agency. Autobus to byl pěkný, čistý, kožené sedačky, včetně možnosti připojení na wi-fi. Příplatek za kufr po mně stewardka s řidičem nechtěli, ani mi jej neměřili ani nevážili. Ale i kdyby, můj kufříček byl do limitu. Z Prahy jsme vyjeli zhruba o tři čtvrtě hodiny později, protože jsme čekali na tři lidi, kteří jeli zpožděným spojem Student Agency ze Slovenska. Poslední zamávání a frrr na Ústí a pak na Německo.

Cesta ubíhala relativně rychle, po německých dálnicích to jen fičelo. Moc jsem se ale nevyspala. Neměla jsem tam moc místa na nohy. Pod nohama jsem měla batoh s notíkem, který se pod sedadlo ani nahoru do přihrádky nevešel. Alespoň jsem ho měla plně pod kontrolou. Vzhledem k tomu, že prostor pro nohy zabíral můj batoh, už jsem je neměla moc kam složit. Ale znáte mě, já se vejdu ledaskam, jen ten spánek nebyl příliš kvalitní. Vedle mě seděl asi šedesátiletý Slovák, brzy jsme si začali povídat. Je to vždycky zajímavé, takhle úplně někoho cizího poznat. Pán jel do Norska, kde už skoro 30 let pracuje jako provozní manažer hotelu. Hodně za ta léta procestoval Skandinávii, tak mi i něco poradil a dal nové informace. Kolem dvou hodin jsme dorazili k Baltu a čekali na trajekt do Dánska. Ten se plavil zhruba tři čtvrtě hodiny. Museli jsme vystoupit z busu a čekat na palubě. Chvíli jsem byla i na venkovní palubě, ale byla tam pořádná zima a všude kolem tma. Jediné, co šlo vidět, byly temné vlny hluboko pode mnou. Jízda Dánskem už mi uběhla rychle, probudila mě až stewardka, když hlásila, že za půl hodiny budeme v Kodani. Přijeli jsme tam zhruba o půl hodiny později, než bylo v jízdním řádu. To ale pro mě neznamenalo žádný problém, protože jsem si dala pro další přestup rezervu. Posbírala jsem si svých pět švestek a autobus pokračoval se zbylými pasažéry do Švédska a Norska.

Teď jsem se musela zorientovat a najít cestu k vlaku. Stáli jsme blízko kolejí, ale nádraží jsem zprvu vůbec neviděla. Naštěstí jsem nebyla sama, která vystupovala v Kodani a následně se potřebovala dostat na nádraží. Přidala jsem se ke skupince Čechů. Společně jsme se na nádraží nakonec dostali a dokonce bezbariérovou cestou, která ale znamenala mírnou zacházku. Přesun trval asi 15 minut, a to jsme šli necelý půl kilometr. Zjistila jsem, že mám společnou cestu s jedním Čechem, který taky jede studovat, ale do jiného města než já. Každopádně už v Dánsku nebyl poprvé, takže jsem se od něho dozvěděla taky pár dalších informací, které se můžou hodit. S nákupem jízdenky nebyl problém, stála mě očekávaných 314 DKK. Tj. skoro 1180 Kč. Mimochodem autobusová jízdenka z Prahy do Kodaně mě vyšla se slevou na 950 Kč. Na druhou stranu musím říct, že ten vlak byl čistý, pohodlný a velmi rychlý. Překvapilo mě, že „můj kolega“ si přikoupil za 30 DKK místenku. Dobře věděl proč - ač vlak vyjížděl v sobotu před sedmou hodinou ranní, 80 % sedadel už bylo zarezervovaných. Nad každým sedadlem je světelný panel, který ukazuje, zda je sedadlo volné, či je rezervováno. Naštěstí jsem našla volné sedadlo. Konečně se během jízdy rozednívalo. Nejhezčí moment byl, když slunce vycházelo, obloha byla krásně oranžová a sluneční svit nádherně ozařoval moře, most přes zátoku a vesničku s malinkým přístavem. Vlakem jsme se museli dostat dvakrát přes moře (mezi ostrovy Sjaelland/Fyn a Fyn/Jutský poloostrov). Poprvé jsme ho překonali tunelem a podruhé na náspu. Když se blížila stanice Horsens, začala jsem být nervózní.

Na příjezdu to bylo zařízené takto: předem jsem informovala univerzitu, kdy přesně přijedu a čím. Oni mi napsali mail, že mě v Horsens vyzvedne buddy. A kdybych měla zpoždění, tak mám volat na určité telefonní číslo. Do Horsens jsem přijela o půlhodiny dříve, nikam jsem nevolala, čekala jsem, zda někdo příjde…a nic. Pak jsem se zkusila zeptat dvou kluků, kteří tam taky stejně dlouho čekali, jestli nejsou studenti VIA University a oni že jo. Byli to Maďaři, prý už volali číslo, které jsme předtím dostali mailem. Za chvilku pro ně přijel kluk, který je nabral a zavezl na ubytování. Na mě tam už neměl místo. Tak jsem taky volala, od daného člověka jsem dostala číslo na holčinu, která by mě měla vyzvednout. Zavolala jsem jí a ona asi za 10 minut přijela taxíkem. Dovezli mě na moje ubytování. Taxík platila platební kartou od školy. To jsem byla příjemně překvapena. Zavedla mě na pokoj, dala mi klíče, zodpověděla mé otázky, rozloučila se a já zůstala v mém novém přechodném domově sama.

A víc už neprozradím, o ubytování a mém prvním dnu v Horsens napíšu příště.