Ahoj, opět Vás všechny vítám na svém blogu. Na úvod hlavní zpráva - šťastně jsem doletěla až do Soulu.
Lehce jsem se toho letu obávala, přece jen jsem ještě nikdy tak daleko necestovala. Bylo fajn, že jsem neletěla úplně sama, ale s kamarádkou Monikou, která zde také bude studovat jeden semestr na Dongguk University jako já.
Naše cesta započala na svinovském nádraží, kdy jsme ráno v šest vyrážely Hutníkem na Prahu. Ve vlaku jsem pospávala a četly jsme si průvodce jihovýchodní Asie. Vlak přijel načas, v Praze jsem převzala foťák pro kluka z Ostravy, který dojel do Soulu o týden dříve. Také jsem se setkala s taťkou, ale brzy jsme se zase museli rozloučit, protože se blížila doba check-inu. Následovala cesta přímým busem z hlaváku na Ruzyň.
Na letišti jsme hned šly k váhám, abychom si zjistily, jestli máme zavazadla do limitu 20 kg. Já jsem byla v pohodě, něco přes 18 kg. Monika přes 22 kg. Tak jsme tedy otevřely kufry a její dvě kila jsem pobrala já. Nakonec jsme měly obě přesně 20,0 kg :-) Před kontrolou příručních zavazadel mi dala Monika nějaké své jídlo do batohu, ten její už praskal, v mém bylo místo. Ale co se nestalo. V její pixle byly rybičky - 'nejlepší jídlo na cesty' - jejichž olej se mi částečně vylil do batohu. Naštěstí jsem si toho všimla hned po kontrole, bylo mi divné, od čeho mám mastné prsty. Všechno jsem si tedy v batohu přeskládala, dala do tašek a olej trochu utřela kapesníčky. Nic se mi nezničilo, jen mi batoh voněl po rybičkách... Dobrý začátek.
První let do Frankfurtu trval něco přes hodinu. Uběhlo to jako voda a přistáli jsme v Německu. Tam jsme měly skoro tři hodiny na přestup. Myslela jsem, že se budu nudit, ale vůbec ne. To letiště je obrovské. Jsem zvyklá jen na menší letiště typu Leoš Janáček, kde se člověk ztratí fakt těžko. Věděla jsem, že si zavazadla nebudeme vyzvedávat. Ale znejistěla jsem ve chvíli, když jsem si četla palubní vstupenku, kde bylo uvedeno, kde se vyzvedávají zavazadla. Takže jsme se ptaly různého personálu, jak to tedy je a po dlouhém pobíhání po letišti jsme se dozvěděly, že můžeme být v klidu a o zavazadla se opravdu nemusíme starat. Pak jsme se musely dostat na správný terminál pro další let. Šly jsme, mám pocit, tak půl hodiny. Zase kontroly, zase vytahování dokumentů. Konečně jsem dorazily na gate podle palubní vstupenky, letělo odtamtud letadlo do Šangaje, ale do Soulu ne. Nebyly jsme jediné, které čekaly u špatné gate. Naše letadlo nakonec letělo z hned vedlejší brány. Čekalo tam spoustu Korejců, nikde žádný Evropan. Cítila jsem se, jako bych už byla v Korei.
Nastoupili jsme do Airbusu, fakt suprovní letadlo, letěla jsem jím poprvé. Každý měl k dispozici svou deku, polštářek, dotykovou obrazovku a sluchátka. Pohoda. Dotyková obrazovka nabízela informace o letu, poslech hudby, filmy, zprávy. Ne všechno mi sice fungovalo, chtěla jsem vědět novinky z olympiády, ale nedočkala jsem se. Místo jsem si pustila zajímavý britský film. Nakonec několik Evropanů taky letělo, například vedle mě. Ten byl ale upocený a ještě chrápal, fakt super. Kupodivu Korejci byli v noci jako myšičky.
V letadle dávali moc dobré jídlo. Korejsko-evropské. Na večeři byla rýže se špenátem, houbami, mrkví a kimchi. Dále malý zeleninový salát s bazalkovou zálivkou a jako dezert kousky ananasu. Na snídani byla vaječinka se zeleninou, jogurt, houska s máslem a marmeládou. K tomu po celou dobu možnost nápojů zdarma. Dokonce i alkoholické nápoje. Daly jsme si Monikou večer šampaňské. Pohoda :-) Let byl klidný, prakticky žádné turbulence. Letěli jsem přes Baltské moře, Estonsko, Petrohrad, nad Moskvou, kolem Novosibirsku, přes Ulánbátar, Peking, Žluté moře až do Soulu.
Na Incheon jsme doletěli ve 4:40 středoevrovropského času. Tady byla doba oběda - 12:40. Z terminálu, kam jsme přiletěli, jsme dojeli vláčkem do hlavní haly, kde jsme museli projít vízovou a pak ještě celní kontrolou. Celní byla v pohodě, ale pasy kontrolovali dost. Nelíbilo se jim, že máme s Monikou jiný typ víza. To asi ještě budu řešit, ale snad to nebude nic zásadního. Kufry nám oběma dorazily a v letištní hale na nás čekali naši buddies. Já mám příjemnou Korejku Jenny. Ještě jsme si vyměnily trochu peněz a vydaly se na cestu do Soulu.
Přímý autobus jede z letiště až skoro ke koleji. Autobus byl super, kožené sedačky, velká TV s olympiádou. Byla jsem překvapená. Cesta trvala hodinu a půl, ze začátku jsem se dívala z okna, ale podepsala se na mě i únava, tak jsem se taky prospala. Projížděli jsme Soulem docela dlouho. Je to tu úplně jiné. Ale o tom až jindy, až si to tady sama víc prohlídnu.
Dorazili jsme na koleje. Bydlíme tam, kde jsem předpokládala. Blízko centra, univerzity, u kopce s rozhlednou Namsan. O ubytování napíšu příště. Posílám pozdravy z Jižní Korei.
Lehce jsem se toho letu obávala, přece jen jsem ještě nikdy tak daleko necestovala. Bylo fajn, že jsem neletěla úplně sama, ale s kamarádkou Monikou, která zde také bude studovat jeden semestr na Dongguk University jako já.
Naše cesta započala na svinovském nádraží, kdy jsme ráno v šest vyrážely Hutníkem na Prahu. Ve vlaku jsem pospávala a četly jsme si průvodce jihovýchodní Asie. Vlak přijel načas, v Praze jsem převzala foťák pro kluka z Ostravy, který dojel do Soulu o týden dříve. Také jsem se setkala s taťkou, ale brzy jsme se zase museli rozloučit, protože se blížila doba check-inu. Následovala cesta přímým busem z hlaváku na Ruzyň.
Na letišti jsme hned šly k váhám, abychom si zjistily, jestli máme zavazadla do limitu 20 kg. Já jsem byla v pohodě, něco přes 18 kg. Monika přes 22 kg. Tak jsme tedy otevřely kufry a její dvě kila jsem pobrala já. Nakonec jsme měly obě přesně 20,0 kg :-) Před kontrolou příručních zavazadel mi dala Monika nějaké své jídlo do batohu, ten její už praskal, v mém bylo místo. Ale co se nestalo. V její pixle byly rybičky - 'nejlepší jídlo na cesty' - jejichž olej se mi částečně vylil do batohu. Naštěstí jsem si toho všimla hned po kontrole, bylo mi divné, od čeho mám mastné prsty. Všechno jsem si tedy v batohu přeskládala, dala do tašek a olej trochu utřela kapesníčky. Nic se mi nezničilo, jen mi batoh voněl po rybičkách... Dobrý začátek.
První let do Frankfurtu trval něco přes hodinu. Uběhlo to jako voda a přistáli jsme v Německu. Tam jsme měly skoro tři hodiny na přestup. Myslela jsem, že se budu nudit, ale vůbec ne. To letiště je obrovské. Jsem zvyklá jen na menší letiště typu Leoš Janáček, kde se člověk ztratí fakt těžko. Věděla jsem, že si zavazadla nebudeme vyzvedávat. Ale znejistěla jsem ve chvíli, když jsem si četla palubní vstupenku, kde bylo uvedeno, kde se vyzvedávají zavazadla. Takže jsme se ptaly různého personálu, jak to tedy je a po dlouhém pobíhání po letišti jsme se dozvěděly, že můžeme být v klidu a o zavazadla se opravdu nemusíme starat. Pak jsme se musely dostat na správný terminál pro další let. Šly jsme, mám pocit, tak půl hodiny. Zase kontroly, zase vytahování dokumentů. Konečně jsem dorazily na gate podle palubní vstupenky, letělo odtamtud letadlo do Šangaje, ale do Soulu ne. Nebyly jsme jediné, které čekaly u špatné gate. Naše letadlo nakonec letělo z hned vedlejší brány. Čekalo tam spoustu Korejců, nikde žádný Evropan. Cítila jsem se, jako bych už byla v Korei.
Nastoupili jsme do Airbusu, fakt suprovní letadlo, letěla jsem jím poprvé. Každý měl k dispozici svou deku, polštářek, dotykovou obrazovku a sluchátka. Pohoda. Dotyková obrazovka nabízela informace o letu, poslech hudby, filmy, zprávy. Ne všechno mi sice fungovalo, chtěla jsem vědět novinky z olympiády, ale nedočkala jsem se. Místo jsem si pustila zajímavý britský film. Nakonec několik Evropanů taky letělo, například vedle mě. Ten byl ale upocený a ještě chrápal, fakt super. Kupodivu Korejci byli v noci jako myšičky.
V letadle dávali moc dobré jídlo. Korejsko-evropské. Na večeři byla rýže se špenátem, houbami, mrkví a kimchi. Dále malý zeleninový salát s bazalkovou zálivkou a jako dezert kousky ananasu. Na snídani byla vaječinka se zeleninou, jogurt, houska s máslem a marmeládou. K tomu po celou dobu možnost nápojů zdarma. Dokonce i alkoholické nápoje. Daly jsme si Monikou večer šampaňské. Pohoda :-) Let byl klidný, prakticky žádné turbulence. Letěli jsem přes Baltské moře, Estonsko, Petrohrad, nad Moskvou, kolem Novosibirsku, přes Ulánbátar, Peking, Žluté moře až do Soulu.
Na Incheon jsme doletěli ve 4:40 středoevrovropského času. Tady byla doba oběda - 12:40. Z terminálu, kam jsme přiletěli, jsme dojeli vláčkem do hlavní haly, kde jsme museli projít vízovou a pak ještě celní kontrolou. Celní byla v pohodě, ale pasy kontrolovali dost. Nelíbilo se jim, že máme s Monikou jiný typ víza. To asi ještě budu řešit, ale snad to nebude nic zásadního. Kufry nám oběma dorazily a v letištní hale na nás čekali naši buddies. Já mám příjemnou Korejku Jenny. Ještě jsme si vyměnily trochu peněz a vydaly se na cestu do Soulu.
Přímý autobus jede z letiště až skoro ke koleji. Autobus byl super, kožené sedačky, velká TV s olympiádou. Byla jsem překvapená. Cesta trvala hodinu a půl, ze začátku jsem se dívala z okna, ale podepsala se na mě i únava, tak jsem se taky prospala. Projížděli jsme Soulem docela dlouho. Je to tu úplně jiné. Ale o tom až jindy, až si to tady sama víc prohlídnu.
Dorazili jsme na koleje. Bydlíme tam, kde jsem předpokládala. Blízko centra, univerzity, u kopce s rozhlednou Namsan. O ubytování napíšu příště. Posílám pozdravy z Jižní Korei.
